Praha - Posvítit si na to, jak se sociální pracovníci starají o mentálně postižené lidi, kteří žijí mimo zdi ústavu, chce vedení Středočeského kraje.

"Budeme zpracovávat analýzu chráněného bydlení," konstatovala radní pro oblast sociálních věcí Zuzana Stöcklová (ČSSD), podle níž jako chráněné bydlení slouží ve středních Čechách různé domy i jednotlivé byty. "Budeme sledovat, v jakých podmínkách tam klienti žijí - a za jakých ekonomických podmínek," připomněla.

Bez efektu - zato pekelně drahé

Podnětem k zájmu o chránění bydlené se podle Stöcklové staly poznatky ze Slaného. "Podle našich informací se tam jeden byt pronajímá za dvacet tisíc měsíčně, což je na Kladensko nebývalá částka," upozornil hejtman David Rath. Nelíbí se mu ovšem ani to, co se v bytě děje. Tedy spíše neděje. Podle Ratha se totiž do Slaného přestěhovali někteří obyvatelé domova pro postižené osoby ve Smečně. A to je problém: ve Slaném nikoho neznají - a nemají tam co dělat. "A tak je ráno naloží do mikrobusu nebo pod dohledem sociálního pracovníka posadí do autobusu a vezou do domova ve Smečně. Večer se zase vracejí zpět. Do bytu ve Slaném, který se poměrně draze pronajímá, tedy jezdí vlastně jenom přespat," podtrhl Rath své výhrady.

Výmysly a zkreslené informace?

Magdalenu Střeskovou ze smečenského Domova pod Lipami ale takové hodnocení zaskočilo. Ve Slaném nyní podle jejích slov bydlí osm klientů ve dvou bytech - a rozhodně je prý nelze považovat za pouhou noclehárnu. "Klienti tam skutečně žijí v plně funkčním chráněném bydlení mezi běžnými obyvateli sídliště,". Mikrobusem podle ní klienti do Smečna nejezdí, cestují normální dopravou. "A to je součást tréninkové terapie k jejich zařazení do společnosti," upozornila s dodatkem, že ve Smečně mají klienti zaměstnání - a tak tam jezdí stejně jako se jezdí do práce. Za zkreslené informace označila i údaj o dvacetitisícovém nájmu. Ve skutečnosti jde prý o částku sotva poloviční - a při rozpočítání na pět klientů v bytě rozhodně nejde o závratné sumy.

Nový přístup: na dohled od ústavu

Hejtman Rath ale trvá na svém. "Je to neefektivní, a navíc předražené," tvrdí. "Do bytu klienty vozí jenom přespat - a celý den tráví v původním ústavu. Připadá mi to jako Potěmkinova vesnice," uvedl Rath s tím, že navzdory trvalé přítomnosti ošetřovatelů jsou ve Slaném i problémy se sousedy, které vyplývají z odlišného životního stylu klientů chráněného bydlení. Podle hejtmana je načase hledat k chráněnému bydlení nový přístup. "Aby finanční prostřeeky nevylétly komínem - nebo jejich vynaložení dokonce situaci klientů nezhoršilo," prohlásil hejtman.

Filozofie Rathovy administrativy je jednoduchá. Klienti chráněného bydlení často nejsou schopni žít samostatně bez dozoru, a tak by tyto byty měly být vybudovány v blízkosti mateřského ústavu. Jako ideální by se Rathovi jevil dům s pěti až deseti garsonkami v těsném sousedství ústavu, který by klientům mohl zajistit stravu, praní prádla i úklid. "Současně by to klientům umožňovalo zapojovat se do života ústavu, pomáhat ho udržovat, zajišťovat drobné opravy, sekání trávy, natírání plotu a podobně,".

Bude třeba začít šetřit

Nic jiného než měnit dosavadní praxi podle Zdeňka Seidla, náměstka hejtmana pro oblast zdravotnictví, vedení kraje ani nezbývá. "Řada těchto projektů je placena z evropských grantů. Ty ale budou končit - a pak bude financování na nás," připomněl Seidl. Proto se představitelé kraje intenzivně zajímají nejen o to, jak klienti chráněného bydlení žijí, ale velký důraz klade také na finanční souvislosti.