Domovy pro seniory využívají mezery v zákoně a požadují od svých klientů peníze třeba i z dědictví. Veřejný ochránce práv proti takovému postupu protes- tuje a naléhavě vyzývá ministra práce a sociálních věcí k urychlenému řešení.

Zákon o sociálních službách sice stanovuje, že klientovi musí po zaplacení ubytování a stravy zůstat 15% jeho důchodu k osobní potřebě, ale na druhou stranu neurčuje, jakým způsobem má domov pro seniory postupovat, pokud zbývající část důchodu nepokryje celou částku za poskytované služby. Některé domovy začaly tento rozdíl evidovat jako dluh a dokonce v dodatcích ke smlouvám požadují od klientů stvrzení práva vymáhat tento dluh po klientově smrti v rámci dědického řízení. Veřejný ochránce práv se setkal i s praxí, kde se klient smluvně nezavazuje pouze obecně k uhrazení "dluhu", ale každý měsíc je po něm požadováno podpisem stvrdit jeho aktuální výši.

V této souvislosti je nutno připomenout, že smlouvy nejsou uzavírány jen s novými klienty, ale domovy pro seniory musí nové smlouvy uzavřít i s klienty stáva- jícími. Vzhledem k vysokému průměrnému věku klientů těchto zařízení a k vysokému počtu osob trpících Alzhei- merovou chorobou, je uzavírání takových smluv právně velmi problematické. O jejich skutečné způsobilosti kvalifikovaně se zavazovat v právních vztazích lze důvodně pochybovat. Pokud k tomu připočteme i určitou obavu klientů ze ztráty bydlení a sociálního zajištění v případě, že smlouvu odmítnou podepsat, je zřejmé, že celkový dopad zákona by mohl být v tomto případě silně negativní. Senioři, kteří byli klienty zařízení už před 1. lednem 2007 mají jedinou šanci, jak se podpisu smlouvy dočasně vyhnout. Zákon totiž zařízením ukládá uzavřít smlouvy v průběhu tří let. Stávající klienti tak mohou podpis nevýhodné smlouvy odložit a předpokládat, že mezitím dojde k jednoznačnějšímu vymezení právního rámce.

Senioři jednoznačně patří ke zranitelným skupinám a je tedy třeba, aby ministerstvo urychleně vyjádřilo závazné stanovisko, jakým způsobem a z jakých zdrojů bude hrazen případný rozdíl mezi stanovenou částkou za ubytování a stravu a mezi výší skutečné úhrady, již je klient s ohledem na své příjmy schopen zaplatit.

Veřejný ochránce práv také upozorňuje, že informace o takovém postupu má pouze ve vztahu k domovům pro seniory. Nevylučuje však, že podobným způsobem postupují i jiná zařízení (např. domovy se zvláštním režimem, domovy pro osoby se zdravotním postižením apod.).