Dušan Ščambura ze Šumperka před třinácti lety utrpěl vážný úraz, od té doby k němu neodmyslitelně patří invalidní vozík.

Například o bezbariérových vchodech do veřejných budov se již léta mluví, ale někde stále narážím. Například cestu do patra v šumperské radnici na náměstí Míru jsem již několikrát absolvoval po zadku, protože tam výtah ani plošina pro vozíčkáře není.

Další budovou, kam se s vozíkem nemá šanci dostat, je šumperská hlavní pošta.

Ani rekonstrukce některých veřejných staveb nepřináší handicapovaným valné možnosti. Vozíčkáři se například nedostanou do opravené budovy Šumperské městské realitní společnosti v ulici 8. května, takže úřednice za nimi musí na ulici. Původně se sice v přízemí počítalo s místností, kde by své záležitosti mohli vyřídit nejen vozíčkáři, ale například i maminky s kočárky, pak ale z plánů sešlo a prostory využívá fitcentrum.