Jedním z nejvýznamnějších dokumentů v oblasti přístupnosti dopravy je materiál, nazvaný Společná rezoluce číslo 2001/3 o přístupné dopravě.

V následujícím nejde o překlad tohoto dokumentu, nýbrž jen o jeho hrubé shrnutí.

Společná rezoluce číslo 2001/3 o přístupné dopravě byla přijata Evropskou konferencí ministrů dopravy v Lisabonu 29. až 30. května 2001.

V rezoluci se konstatuje, že integrace osob se zdravotním postižením do většinové společnosti je nutná a je třeba učinit vše pro zlepšení jejich mobility, která je předpokladem tohoto začlenění. Do budoucna je třeba dlouhodobě počítat s jiným demografickým vývojem, než který probíhal do nedávné minulosti, a je třeba se na něj připravit. Narůstá poptávka po přemístění, a to i osob se zdravotním postižením a seniorů. Reakce na tento trend se bude týkat všech odvětví dopravy.

Lepší přístupnost veřejné dopravy hraje velkou roli i pro "zdravou" populaci, zpřístupnění infrastruktury a nízkopodlažní dopravní prostředky znamená i nárůst její klientely. Snížená mobilita může být rázu dočasného i trvalého. Rezoluce se týká všech kategorií uživatelů. Zpřístupnění dopravy je podmíněno zpřístupněním infrastruktury. Vývoj přístupné dopravy znamená vyšší možnosti vzdělání, zaměstnání, společenského života a může být nástrojem ke snížení výdajů na dávky zdravotní a sociální, které jsou vypláceny osobám se sníženou schopností pohybu a orientace z důvodu jejich handicapu. Přístupnost dopravy a veřejného života osobám se sníženou schopností pohybu a orientace není pouze záležitostí sociální, ale také komerční.

Za účelem zpřístupnění dopravy a infrastruktury je třeba vyřešit následující předpoklady:

- všechny územní plány a projekty musí brát v úvahu potřeby osob se zdravotním postižením

- všechny články řetězu, ze kterého je vytvořeno životní prostředí v aglomeraci, musí být přístupné a návaznost mezi jednotlivými druhy dopravy musí být taková, aby bylo možno vytvořit jednotný integrovaný systém dopravy

- všechny nové investice v sektoru dopravy musí brát v úvahu potřeby osob se sníženou mobilitou a seniorů na základě Charty, která byla přijata ministry doprav ve Varšavě v roce 1999

- základním předpokladem k naplnění těchto cílů je spolupráce s vládami, místními volenými zástupci a osobami, kterých se problematika přímo dotýká.

Na základě toho je navrhováno následující doporučení:

Úkolem vlád je:

- definovat jasné a konkrétní cíle, a by bylo možno vytvořit podmínky pro bezpečnost a přístupnost dopravy pro osoby staré a osoby se sníženou schopností pohybu a orientace

- spolupracovat s dopravci a zákonnými zástupci a ostatními dotyčnými osobami na větší informovanosti veřejnosti a personálu, pokud jde o přístupnost veřejné dopravy

- v každém dopravním odvětví zajistit formaci odpovědných pracovníků, seznámených s principy přístupnosti

- používat jejich vliv pro zlepšení informačních systémů pro seniory a osoby se sníženou mobilitou, radit se s nimi v tomto ohledu

- usilovat o to, aby volení představitelé, dopravci a zaměstnanci dopravy v rámci své pravomoci informovali seniory a osoby se sníženou mobilitou o nových možnostech a usnadnění cestování

- usnadnit signalizaci a zharmonizovat ji na úrovni mezinárodní, zejména tam, kde je ve hře bezpečnost

- pracovat na zavedení výzkumu a rozvoje zařízení sloužících k lepší orientaci nevidomých a neslyšících (zvuková a vizuální signalizace), umožňující informovanost v reálném čase

- posílit výzkum a vývoj aktivit týkajících se přístupnosti dopravy a bezpečnosti dopravy seniorů

- zlepšit koordinaci mezi kompetentními organizacemi na úrovni národní, regionální a místní, aby bylo možno zajistit přístupnost a bezpečnost prostředí, dopravní infrastruktury a pěších zón

- spolupracovat s ostatními vládami a mezinárodními organizacemi na vypracování přísných principů o "dobrých praktikách" doplněných o úpravy a vybavenost prostředí.

Kromě části věnované veřejné dopravě se Rezoluce zabývá parkováním vozidel osob, vlastnících průkaz zdravotně postiženého. V zájmu usnadnění jejich parkování bylo navrženo následující:

- umožnit osobám těžce tělesně postiženým, které nemohou využít veřejnou dopravu (nebo jen obtížně) parkování i v místech, kde normálně není parkování dovoleno

- rezervovat těmto osobám tam, kde se to jeví jako nezbytné, podle známých kritérií vyhovující stanoviště

- respektovat průkaz zdravotně postiženého, nesoucí znak vozíčkáře - průkaz by měl být pro země EU jednotný (viz Doprava 6/2001)

- vozíčkáři, který nemá průkaz EU, by měly být poskytnuty stejné úlevy, jako držiteli průkazu EU

- zajistit, aby policie a ostatní oprávněné složky byly plně informovány o tomto ustanovení.

Legislativní nařízení vztahující se k nošení bezpečnostního pásu:

- seznámit se s úlevami, které jsou platné v zemi daného automobilisty.

Konstrukce vozidel:

- v konstrukci vozidel respektovat potřeby seniorů

- spolupracovat s ostatními vládami, CEMT a strojírenským průmyslem na kritériích pro konstrukci vozidel.

Řidičský průkaz:

- prostudovat nařízení, týkající se držení řidičského průkazu osob se sníženou schopností pohybu a orientace a držení řidičského průkazu seniorů.

Letecká doprava:

Zlepšit přístup k letecké dopravě:

- zavedením přímých linek CEAC

- zlepšením přístupnosti navazujících doprav na dopravu leteckou.

Železnice, tramvaje a metra:

Posílit snahu o zlepšení přístupnosti služeb kolejové dopravy ať už jde o železnici nebo tramvaje nebo metra, a to aplikací doporučení COST 335 (služby městské, příměstské a meziměstské) a kontrola přístupnosti v při vývoji a výrobě nových tramvají a metra.

Veřejná doprava:

- pokud jde o autobusy, pokračovat ve stimulaci trendů směřujících k zavedení plně přístupných autobusů s ohledem na poznatky akce COST 322 - je třeba, aby na dodržování těchto zásad dohlížely kompetentní orgány

- je nutná spolupráce výrobců dopravních prostředků s jejich uživateli - nutno brát v úvahu potřeby vozíčkářů, nevidomých a ostatních lidí s různým tělesným nebo mentálním postižením,

- pokud jde o autokary, je třeba podnítit výrobce k vývoji takových autokarů, které by vyhovovaly i seniorům a lidem se zdravotním postižením

- zajistit takovou klasifikaci autokarů, kde by se rozlišovalo podle stupně jejich přístupnosti

- pokud jde o veřejné dopravní služby, je třeba zlepšit vazby mezi veřejnou dopravou a specializovanými službami tak, aby mohly být využívány běžnými uživateli a uživateli seniory nebo zdravotně postiženými

- pokud jde o speciální služby, napomáhat k zavedení dopravního systému "ode dveří ke dveřím" pro osoby velmi těžce tělesně postižené, které nemohou používat veřejnou hromadnou dopravu.

Pokud jde o taxi, je třeba brát v úvahu doporučení pracovní skupiny IRU/CEMT a zvláště: motivovat regionální a místní autority k tomu, aby se snažily ve svém regionu nebo obci zajistit přístupné služby, hledat možnosti přímých a nepřímých subvencí na úrovni národní, regionální, místní pro používání taxi, pokud v dané oblasti neexistuje jiný systém veřejné dopravy. Dále je třeba studovat možnosti finančních a legislativních nabídek na úrovni lokální, regionální a národní a posílit nákup a používání přístupných vozidel. Ve spolupráci s vládami a mezinárodními organizacemi zdravotně postižených a seniorů je třeba zkoumat parametry přístupnosti k taxi (v závislosti na normách ISO pro invalidní vozíky).

CEMT žádá členské země, aby o této rezoluci uvědomily potřebné orgány ve své zemi, aby tento dokument začlenily do věcí, které je třeba co nejrychleji uvést do života, a aby ve svých finančních rozpočtech s úkolem přístupnosti počítaly.

Dále jsou žádány země asociované: podepsat se pokud možno pod principy a doporučení této Rezoluce a projednávat je s ostatními členskými zeměmi CEMT.

Zpracováno podle zahraničních materiálů : Ing. Alena Houserová, CDV.