Problematika osob hluchých a nedoslýchavých ve veřejné dopravě
Ing. Alena Houserová
RNDr. Eva Maršounová
Existují mezi námi lidé, na kterých není vidět žádné postižení, ať už fyzické, nebo smyslové. Dalo by se tedy předpokládat, že se při přepravě veřejnými dopravními prostředky budou chovat tak, jako většinová populace. To znamená, že budou reagovat patřičným způsobem na informace z veřejných tlampačů, že budou respektovat oznámení o "ustoupení za bílou přerušovanou čáru" na nástupištích metra, že se přesunou na příslušné nástupiště, je-li hlášena změna odjezdu vlaku z jiné koleje, že "ukončí nástup a výstup", když se dveře zavírají, že je upozorní hluk přijíždějící soupravy, že budou reagovat na jiná zvuková znamení…. Nejenom to, počítá se s tím, že tito lidé, tak "normálně" vypadající, budou schopni řádně reagovat na písemné sdělení, na nápisy a nadpisy, na informace různého druhu.
Někteří ano, někteří ne. Záleží to totiž na stupni postižení jejich sluchového aparátu a na tom, jedná-li se u nich o ztrátu, nebo prvotní absenci sluchu.
Lidé od narození hluší jsou v jiné posici, než ti, kdo o svůj sluch přišli později, v dospělosti či stáří, pokud jim byla zachována schopnost vizuálního vnímání prostředí.
Ztráta nebo vrozená absence sluchu je pro člověka takto postiženého velkou tragédií, seriózní lékařské zprávy dokonce hovoří o postižení těžším, než je ztráta nebo absence zraku. Většinou se lidé více bojí ztráty zraku, ponoření se do světa tmy, než ztráty sluchu, která představuje svět ticha. Bohužel, ne vždy jde o ticho. Člověk může "slyšet" pískání, "zvony", a jiné zvuky, které každodenní život značně znepříjemňují.
Komunikace s neslyšícím člověkem, pokud neovládáme znakovou řeč, bývá obtížná. Navíc neslyšící člověk, nereagující na zvukový podnět a vyjadřující se nesrozumitelně, neartikulovaně (nemožnost zpětné vazby ve formě poslouchání vlastního hlasu), budí dojem člověka s mentálním postižením, což je velkou příčinou možných nedorozumění. Lidé se sluchovým postižením, nejsou -li "mezi sebou", často zakoušejí pocit osamění, poněvadž nejsou schopni se adekvátním způsobem zapojit do hovoru a komunikace s ostatními lidmi. Tento pocit osamění snižuje kvalitu života.
Pokud se osoba takto sluchově postižená dostane v průběhu přepravy jakýmkoliv dopravním prostředkem, ať už veřejnou, nebo individuální dopravou do problémů, potřebuje-li poradit dopravní spojení, nastává těžko řešitelná situace. Většinou je zapotřebí další osoby, která je schopná zjistit návazné dopravní spojení, která je schopná zavolat o pomoc ať už lékařskou, nebo jakoukoliv jinou. Bez této pomoci se neslyšící člověk ocitá ve světě, kde nikdo nerozumí jeho řeči. Jako cizinec, který se pokouší domluvit neartikulovanými, pro domorodce nesrozumitelnými zvuky. Může budit dojem člověka s nízkým IQ, nebo i dojem stavu opilosti, kdy vyjadřovací schopnosti bývají omezeny. Nezřídka se potom veřejnost od těchto lidí odvrací a pomoc jim neposkytne.
Jak těmto lidem pomoci při jejich cestování?
Neslyšící jsou skutečně nějak na okraji zájmu společnosti, málokdo si dokáže představit jejich problémy, protože "vypadají jako všichni ostatní". Všichni chápeme bezmocnost nevidomého, který se má pohybovat v jemu neznámém prostoru, nebo vozíčkáře, má-li překonat pro něj nepřekonatelnou překážku. Ale neslyšící? Ten se může pohybovat, vidí: tak o co jde?
Jde o nedostatek potřebných a nezbytných informací. Člověk se ocitá v neznámém prostoru bez možnosti vnímání akustických informací na nádražích, stanicích a zastávkách metra, tramvají, autobusů. .. , někdy dokonce při nemožnosti vnímání psaných informací (někteří neslyšící se nenaučili číst a psát).
Ve světě se už objevují pokusy o nápravu situace. V Belgii např. existuje služba TOURING, což je služba asistenční a vyprošťovací, zajišťující podle reklamy na internetu služby rychlé, účinné, výborné a inovační… Díky službě TOURING může neslyšící a nedoslýchavá osoba na číslo 3024 zaslat e-mailem, SMS nebo faxem zprávu s následujícími informacemi: své členské číslo, imatrikulační číslo vozidla, místo nehody nebo poruchy, popis problému.
Další službou pro osoby nedoslýchavé jsou tzv. "boucles magnetiques", indukční smyčky. V pařížském regionu Ile-de-France je nejméně jedna přepážka na každé stanici metra nebo každé stanici RER vybavena indukční smyčkou pro usnadnění dialogu s pracovníkem RER nebo metra.
Indukční smyčky jsou určeny špatně slyšícím, kteří nosí naslouchátko. Tyto osoby, díky naslouchátku, vnímají hluk s různou intenzitou a ve veřejném hlučném prostoru mají problémy s rozlišováním potřebných informací.
Indukční smyčka je založena na principu elektromagnetického vlnění a umožňuje špatně slyšícím s naslouchátkem možnost perfektního vnímání informací sdělovaných pracovníkem dopravce. Stačí, když špatně slyšící nastaví své naslouchátko do posice T (telefon) při rozhovoru s pracovníkem dopravního podniku za přepážkou. V roce 1991 bylo v síti RATP na sto přepážek vybaveno magnetickými smyčkami. V současné době je takto vybavena alespoň jedna přepážka v každé stanici. Zavedení tohoto opatření do všech stanic RATP je operace, představující pro hluché a nedoslýchavé v regionu Ile-de-France značný pokrok.
Princip fungování "indukční smyčky": zvuk se zde nešíří vzduchem, nýbrž magnetickými vlnami. Šíření zvuku vzduchem má pro špatně slyšící osobu nevýhodu v tom, že není schopna rozlišovat jednotlivé zvuky od sebe a ve výsledku pak nerozumí sdělení pracovníka u přepážky. Aby to bylo možné, je třeba nastavit naslouchadlo do posice "telefon", když se člověk postaví před přepážku. Přepážka je označena piktogramem ušního boltce, kterým prochází přímka: znak pro neslyšící.
Větší pozornost by ve veřejné dopravě měla být věnována světelným informacím. V našem metru se při nástupu a výstupu z vozidla rozsvítí nade dveřmi červené světlo, které ve většině situací signalizuje nebezpečí a zákaz: tedy zákaz vstupu a výstupu z vozidla. Ve skutečnosti je tomu právě naopak….
Zdá se, že vůči neslyšícím a nedoslýchavým má naše společnost (také v dopravě) ještě velký dluh. Dnes tolik proklamovaná přístupnost dopravy by měla zahrnovat všechny skupiny obyvatelstva, osoby neslyšící a nedoslýchavé nevyjímaje.
Autor: Ing.Alena Houserová, RNDr.Eva Maršounová
|