Dnes je Neděle, 5. ledna 2025, svátek má Dalimil
Kontaktní E-mail  

reklama - Sdružení Veleta, o.s.Reklama
 Články   Legislativa   Pomůcky   Adresář služeb   Poradna   Periodika   Servis pro NNO   Diskuse   Ankety   Kontakty  


Vyhledávání

 
hledat v textech článků
pouze ve zvolené rubrice

 
Rubriky

Akce
Auto-moto
Bariéry
Bydlení
Finance
Internet
Inzerce
Jak na to
Legislativa
Literatura
Média
Názory
O nás
Politika
Pomůcky
Poradna
Příběhy nevidomých
Rozhovory
Servis pro NNO
Služby
Sport
Stalo se
Volný čas
Vzdělávání
Zajímavosti
Zaměstnávání
Zdraví
 
Nejčtenější články

 
Naposledy přidané

 
Info E-Mail

Máte-li zájem přijímat novinky našeho webu, zaregistrujte se.

 
   odhlásit

Počet odběratelů: 7086
 
Webinfo


 

06.12.2005, 08:53 - rubrika " Bariéry "
Problematika osob hluchých a nedoslýchavých ve veřejné dopravě

Ing. Alena Houserová
RNDr. Eva Maršounová


Existují mezi námi lidé, na kterých není vidět žádné postižení, ať už fyzické, nebo smyslové. Dalo by se tedy předpokládat, že se při přepravě veřejnými dopravními prostředky budou chovat tak, jako většinová populace. To znamená, že budou reagovat patřičným způsobem na informace z veřejných tlampačů, že budou respektovat oznámení o "ustoupení za bílou přerušovanou čáru" na nástupištích metra, že se přesunou na příslušné nástupiště, je-li hlášena změna odjezdu vlaku z jiné koleje, že "ukončí nástup a výstup", když se dveře zavírají, že je upozorní hluk přijíždějící soupravy, že budou reagovat na jiná zvuková znamení…. Nejenom to, počítá se s tím, že tito lidé, tak "normálně" vypadající, budou schopni řádně reagovat na písemné sdělení, na nápisy a nadpisy, na informace různého druhu.

Někteří ano, někteří ne. Záleží to totiž na stupni postižení jejich sluchového aparátu a na tom, jedná-li se u nich o ztrátu, nebo prvotní absenci sluchu.

Lidé od narození hluší jsou v jiné posici, než ti, kdo o svůj sluch přišli později, v dospělosti či stáří, pokud jim byla zachována schopnost vizuálního vnímání prostředí.

Ztráta nebo vrozená absence sluchu je pro člověka takto postiženého velkou tragédií, seriózní lékařské zprávy dokonce hovoří o postižení těžším, než je ztráta nebo absence zraku. Většinou se lidé více bojí ztráty zraku, ponoření se do světa tmy, než ztráty sluchu, která představuje svět ticha. Bohužel, ne vždy jde o ticho. Člověk může "slyšet" pískání, "zvony", a jiné zvuky, které každodenní život značně znepříjemňují.

Komunikace s neslyšícím člověkem, pokud neovládáme znakovou řeč, bývá obtížná. Navíc neslyšící člověk, nereagující na zvukový podnět a vyjadřující se nesrozumitelně, neartikulovaně (nemožnost zpětné vazby ve formě poslouchání vlastního hlasu), budí dojem člověka s mentálním postižením, což je velkou příčinou možných nedorozumění. Lidé se sluchovým postižením, nejsou -li "mezi sebou", často zakoušejí pocit osamění, poněvadž nejsou schopni se adekvátním způsobem zapojit do hovoru a komunikace s ostatními lidmi. Tento pocit osamění snižuje kvalitu života.

Pokud se osoba takto sluchově postižená dostane v průběhu přepravy jakýmkoliv dopravním prostředkem, ať už veřejnou, nebo individuální dopravou do problémů, potřebuje-li poradit dopravní spojení, nastává těžko řešitelná situace. Většinou je zapotřebí další osoby, která je schopná zjistit návazné dopravní spojení, která je schopná zavolat o pomoc ať už lékařskou, nebo jakoukoliv jinou. Bez této pomoci se neslyšící člověk ocitá ve světě, kde nikdo nerozumí jeho řeči. Jako cizinec, který se pokouší domluvit neartikulovanými, pro domorodce nesrozumitelnými zvuky. Může budit dojem člověka s nízkým IQ, nebo i dojem stavu opilosti, kdy vyjadřovací schopnosti bývají omezeny. Nezřídka se potom veřejnost od těchto lidí odvrací a pomoc jim neposkytne.

Jak těmto lidem pomoci při jejich cestování?

Neslyšící jsou skutečně nějak na okraji zájmu společnosti, málokdo si dokáže představit jejich problémy, protože "vypadají jako všichni ostatní". Všichni chápeme bezmocnost nevidomého, který se má pohybovat v jemu neznámém prostoru, nebo vozíčkáře, má-li překonat pro něj nepřekonatelnou překážku. Ale neslyšící? Ten se může pohybovat, vidí: tak o co jde?

Jde o nedostatek potřebných a nezbytných informací. Člověk se ocitá v neznámém prostoru bez možnosti vnímání akustických informací na nádražích, stanicích a zastávkách metra, tramvají, autobusů. .. , někdy dokonce při nemožnosti vnímání psaných informací (někteří neslyšící se nenaučili číst a psát).

Ve světě se už objevují pokusy o nápravu situace. V Belgii např. existuje služba TOURING, což je služba asistenční a vyprošťovací, zajišťující podle reklamy na internetu služby rychlé, účinné, výborné a inovační… Díky službě TOURING může neslyšící a nedoslýchavá osoba na číslo 3024 zaslat e-mailem, SMS nebo faxem zprávu s následujícími informacemi: své členské číslo, imatrikulační číslo vozidla, místo nehody nebo poruchy, popis problému.

Další službou pro osoby nedoslýchavé jsou tzv. "boucles magnetiques", indukční smyčky. V pařížském regionu Ile-de-France je nejméně jedna přepážka na každé stanici metra nebo každé stanici RER vybavena indukční smyčkou pro usnadnění dialogu s pracovníkem RER nebo metra.

Indukční smyčky jsou určeny špatně slyšícím, kteří nosí naslouchátko. Tyto osoby, díky naslouchátku, vnímají hluk s různou intenzitou a ve veřejném hlučném prostoru mají problémy s rozlišováním potřebných informací.

Indukční smyčka je založena na principu elektromagnetického vlnění a umožňuje špatně slyšícím s naslouchátkem možnost perfektního vnímání informací sdělovaných pracovníkem dopravce. Stačí, když špatně slyšící nastaví své naslouchátko do posice T (telefon) při rozhovoru s pracovníkem dopravního podniku za přepážkou. V roce 1991 bylo v síti RATP na sto přepážek vybaveno magnetickými smyčkami. V současné době je takto vybavena alespoň jedna přepážka v každé stanici. Zavedení tohoto opatření do všech stanic RATP je operace, představující pro hluché a nedoslýchavé v regionu Ile-de-France značný pokrok.

Princip fungování "indukční smyčky": zvuk se zde nešíří vzduchem, nýbrž magnetickými vlnami. Šíření zvuku vzduchem má pro špatně slyšící osobu nevýhodu v tom, že není schopna rozlišovat jednotlivé zvuky od sebe a ve výsledku pak nerozumí sdělení pracovníka u přepážky. Aby to bylo možné, je třeba nastavit naslouchadlo do posice "telefon", když se člověk postaví před přepážku. Přepážka je označena piktogramem ušního boltce, kterým prochází přímka: znak pro neslyšící.

Větší pozornost by ve veřejné dopravě měla být věnována světelným informacím. V našem metru se při nástupu a výstupu z vozidla rozsvítí nade dveřmi červené světlo, které ve většině situací signalizuje nebezpečí a zákaz: tedy zákaz vstupu a výstupu z vozidla. Ve skutečnosti je tomu právě naopak….

Zdá se, že vůči neslyšícím a nedoslýchavým má naše společnost (také v dopravě) ještě velký dluh. Dnes tolik proklamovaná přístupnost dopravy by měla zahrnovat všechny skupiny obyvatelstva, osoby neslyšící a nedoslýchavé nevyjímaje.

Autor: Ing.Alena Houserová, RNDr.Eva Maršounová
Zpet ZpětTisk upravit pro tisk
 
Komentáře ke článku
Infoposel.cz nezodpovídá za obsah příspěvků a vyhrazuje si právo smazat ty příspěvky, které budou obsahovat vulgární výrazy nebo poškozovat dobré jméno tohoto webu.
 
* 06.12.2005, 09:06 - Čtenář :
Ztráta nebo vrozená absence sluchu je pro člověka takto postiženého velkou tragédií, seriózní lékařské zprávy dokonce hovoří o postižení těžším, než je ztráta nebo absence zraku. Většinou se lidé více bojí ztráty zraku, ponoření se do světa tmy, než ztráty sluchu, která představuje svět ticha. Bohužel, ne vždy jde o ticho. Člověk může "slyšet" pískání, "zvony", a jiné zvuky, které každodenní život značně znepříjemňují To snad nemyslíte vážně. Jiné seriozní zdroje hovoří o tom, že 80% okolních informací zístává člověk zrakem. Vaše demagogie je zarážející.
* 06.12.2005, 10:34 - P.S. :
Řekl bych, že nejde o to, kolik % informací získám zrakem a kolik sluchem, ale jak je lze nahradit. Např. psaný text převedete do zvuku relativně snadno. Opačně to prakticky nejde.
* 06.12.2005, 12:21 - Re: :
Já bych naopak řekl, že o těch 80% jde zásadně. Jednoduchá přirovnání mají nevýhodu, že jsou zavádějící a matoucí. U Vašeho příkladu je třeba si ujasnit pojmy. Text lze převést do zvuku snadno. Upřesněme si pojem do zvuku = do zvukové /hlasové / podoby. Opačně to podle Vás nejde. Tvrdíte tedy, že hlasový projev nejde zaznamenat formou psaného textu? Nikdy nejde o 100% převod, ale to v obou případech. Vy ale máte zřejmě na mysli jiné zvuky, které nelze přesně popsat. Stejně ale existují zrakové vjemy, které nelze přesně zvukem vyjádřit. Rozdíl je v tom, že těch zrakových vjemů je právě těch 80%. Zlehčování zrakového postižení mi prostě vadí a rád bych viděl ty seriozní lékařské zprávy, na které se autorky článku odvolávají.
* 07.12.2005, 14:32 - A. Houserová :
Vážení autoři výše uvedených komentářů! Myslím, že jde o vzájemné nepochopení mezi zrakově a sluchově postiženými. Sama, podle subjektivního pocitu, považuji taky nevidění za horší. Těžko srovnávat vlastně nesrovnatelné. Na druhé straně nejde jen o získávání vjemů a informací, o jejich kvantitu, ale o pocit odcizení a izolovanosti, o kterém hovoří právě psychologové. Nedokážu posoudit, přejímám názory psychologů, a po setkání s neslyšícími jsem k jejich problémům daleko chápavější.
* 13.12.2005, 10:35 - J.Dachovský , ČUN :
Děkuji za článek autorům. Je to jen zlomek toho, s jakými nepříjemnými situacemi se neslyšící občané setkávají v dopravě. Přičteme-li ještě oslovení cestujících při výstupu v přeplněných vozech nebo nečekané oslovení revizory v dopravním prostoru, pak tu jsou psychologické zábrany, jak na určitou situaci reagovat a neslyšící pak kromě sluchu utrží psychickou újmu.Jde o psychické zátěže v dopravě, na které i zdravá společnost nedokáže reagovat, natož porozumět. Sděluje Česká unie neslyšících
 
Jaký je Váš názor?

 
Do pole "kontrolní kód" opište prosím číslo z následujícího obrázku
kontrolní kód

Kontrolní kód :

Copyright © 2000-2025 Sdružení Veleta, o.s., Developed by Robert Zaborowski, Pulzní magnetoterapie