Není se co divit, že Václav Krása jásá nad novým zákonem o sociálních službách (HN 27. září). Více než deset let o něj bojuje a těžko si přizná, že nový zákon (prošel prvním čtením) je od původní ideje hodně daleko a není moderní.

Záměr reformovat sociální služby počítal s tím, že každý, kdo potřebuje pomoc, si sám vybere, chce-li žít v ústavu, nebo s pomocí profesionálů a rodiny doma. Po reformě sociálních služeb v Británii klesl počet lůžek v ústavech o osmdesát procent. Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach před projednáváním českého zákona řekl: "Zákon nepovede k výraznému snížení kapacity ústavní péče" (iHNed 29. srpna). Už z této věty je jasné, že k žádné průlomové změně ani dojít nemá.

Pro vozíčkáře, který má již nyní asistenta, chodí na rehabilitace a dovede hospodařit, přinese nový zákon jistě více peněz a větší svobodu. Ale kvalita sociální služby se nejlépe pozná na těch, kteří jsou na ni nejvíce odkázáni. Klient ústavu s mentálním postižením, který má za opatrovníka (zvláštní příjemce peněz za nesvéprávné) zaměstnance ústavu, zůstane zavřený v chráněném lůžku do smrti. Zákon je špatný v tom, že nejvíce podporuje ty nejschopnější.

Nový zákon říká, že člověk v nepříznivé sociální situaci bude v případě potřeby pomoci při soběstačnosti dostávat v hotovosti příspěvek na péči v rozmezí od 1500 do 11000 korun. Příjemce bude povinen využívat příspěvek k zajištění péče o svou osobu prostřednictvím rodinných příslušníků nebo prostřednictvím sociálních služeb.

Zákon tak dává na jednu rovinu péči své o blízké s odbornými službami. V ústavu stojí jedno lůžko více než 30 tisíc korun měsíčně a zřizovatel (nejčastěji kraj) na něj bude nadále doplácet z veřejných peněz. Ostatní poskytovatelé služeb mimo ústav budou moci získat od klientů nejvíce třetinu této částky. Jejich nerovné postavení tak zůstane zachováno. Klient, kterému peníze stanovené zákonem nebudou na nákup služeb mimo ústav stačit, bude odkázán opět na ústav.

Odborná péče by měla být taková, kterou ani s láskou a nasazením není rodič (či jiná přirozeně pečující osoba) schopen zajistit. Odborné sociální služby musí poskytovat profesionálové, chceme po nich vzdělání, dodržování standardů, akreditace. Pokud dokáží pečovat o stejného klienta jako ústav v jeho přirozeném prostředí, máme jim zaplatit podobně jako ústavům (nemusí to znamenat víc, ústavům můžeme ubrat). Pak by vzniklo konkurenční prostředí. Na takovou službu by klient dostal poukaz, nemohl by ho využít na nic jiného a vytvářel by tlak na zřizování služeb podle svých potřeb.

Použití poukazů (voucherů) na nákup odborné péče není vyjádření nedůvěry, jak píše Václav Krása. Domácí péči máme skutečně zaplatit v penězích osobám, které pečují o své blízké, tak jak navrhuje zákon. Nemá však smysl kontrolovat jejich využití. Když peníze utratí za dovolenou u moře, žádná kontrola jim nedokáže, že to nebylo zrovna to nejlepší, co mohli pro své dítě s postižením udělat.

U profesionálních sociálních služeb je naopak naplňování standardů kvality zásadní věcí, a jestliže není zaručena jejich kontrola, jsou na nic. Ústavy budou kontrolovat kraje, tedy sami zřizovatelé. Proč by si škodily upozorňováním na chyby, za které nesou odpovědnost? Stát by si měl nechat kontrolu kvality ve své pravomoci.

Cílem plnění standardů kvality je podporovat uživatele, aby nebyl na sociální službě závislý. Zatímco rodič se bude vždy snažit, aby jeho dítě co nejvíce handicapů překonalo, a bude mu jedno, že se tím připraví o část sociálního příspěvku (každý člověk je obodován podle míry závislosti, čím větší závislost, tím více peněz), u ústavních zařízení to tak samozřejmé není. Je-li cílem klient, který služby nebude potřebovat, proč by se snažily? Řešením je podporovat rodiny a terénní služby před ústavní péčí.

Věcný záměr zákona dával naději na opravdovou změnu, paragrafové znění vypadá spíš jak úlitba našemu svědomí, přidáme lidem s postižením pár miliard. Na to, aby mohli žít podobný život, jaký žijeme my, si budou muset počkat. Mezitím vybudujeme další krásné ústavy. Minulý pátek byl slavnostně položen základní kámen ústavu sociální péče pro sto uživatelek v Opočně. Bude stát 158 miliónů korun, otevřen by měl být v roce 2007. Podle nového zákona se už nebude jmenovat ústav, ale domov.