V listopadu to bude už šestnáct let. Do společnosti vstoupila nová generace s orientací nejen na západní Evropu, ale i Ameriku a možná i Austrálii. Generace, která se rozhoduje a koná na základě jiných zkušeností než čtyři až pět předchozích generací. Rozumí tato generace lépe antidiskriminaci, rovnosti příležitostí, sociálnímu začleňování a občanské společnosti?

Navzdory tomu, že mladá generace nemá problémy s vizí centrálního řízení a vedoucí úlohy strany, prosazuje se změna systému včetně jeho legislativy jen velmi zvolna. Až udivuje, jak malé kroky činí nově vznikající zákony s ohledem na budoucí perspektivy. Netýká se samozřejmě jen oblasti sociální, ale i vzdělávací, zdravotnické, bytové, daňové, finanční…

Podobně nesmělé kroky činí ústřední orgány státní správy vůči Evropské unii. Dozvíme-li se, že Česká republika čerpá v rámci Operačního programu rozvoje lidských zdrojů pouhá 2 % Evropského sociálního fondu přidělená na rok 2004 a že ostatní programy (např. JPD, EQUAL nečerpají zatím vůbec), je pojem "nesmělost" nepřiměřeným eufemismem. Přes všechny nákladné přípravy (tisk informačních materiálů, školení, konference, semináře atd.) česká administrativa, která spravuje tyto prostředky, žadatele o finanční zdroje ze strukturálních fondů systematicky odrazuje. Těžko proniknout do houští využívání fondů státními a nestátními organizacemi, ale výsledky mluví za všechno. Však sama nosím krásnou plátěnou tašku s evropskými hvězdičkami, kterou jsem dostala na jedné ministerské konferenci, ale v mé poště se hromadí stesky nevládních neziskových organizací na nedůslednost až aroganci při čerpání ESF na projekty, které splňují vše, co splnit lze, podporu však přesto nezískají.

Nejde jen o to, kdo získá nebo nezíská evropské peníze. Jde o nové modely v přístupu k řešení priorit, o propojování různých oblastí lidského života a jeho prostředí, o partnerství, udržitelnost, zásady dobré správy, potřebnost, přiměřenost, kvalitu. O příklady dobré praxe, které jsou účinnější než tisíce slov. S těmito pojmy si veřejná správa často neví rady. Delegace Evropské komise si na svých internetových stránkách stěžuje například na neplnění požadavků Evropské unie týkajících se služeb v obecném zájmu. Česká vláda na tato konkrétní upozornění, která dostává, neslyší. Na druhé straně je kritizována za nedostatečnou průkaznost systému využívání veřejných financí.

Nestátní neziskové organizace mají sice oporu v evropských platformách a střechových organizacích v oborech podle svého zaměření, avšak problémy, které vznikají u nich doma, si musí doma samy vyřešit. Speciálně ve vztahu k ústředním orgánům státní správy, které jsou za využívání veřejných financí odpovědné. Slabou útěchou přitom bývá, když zjistí, že velmi podobné situace a překážky postihují prakticky všechny země bývalého tábora míru a socialismu. To může být užitečné pro výměnu zkušeností či vytváření společných stanovisek.

Transformace u nás bohužel postupuje tempem těžkotonážní lokomotivy. Má vyjeté koleje a legislativní rámec hluboko zavrtaný do jejich základu. Ještě horší je "plichta" - podle známého vzoru "ani nahá, ani oblečená, ani bosá, ani obutá, ani pěšky, ani na koni".

Pro nás, neziskovky, je to ovšem výzva.