Když si ředitel opavského Ústavu sociální péče Marianum přečetl v odborném tisku článek o pracovních aktivitách na pobočce Pankrácké věznice v Řepích, dostal nápad na podobné řešení v Opavě. Tehdy se rozhodl, že s ním seznámí vedení místní věznice.

Tak se stalo, že první tři vytipované ženy s možností volného pohybu denně od května docházejí do Mariana a personálu pomáhají s péčí o postižené chovance.

"Nebudu zapírat, že jsme původně měli ze vzájemného kontaktu mezi těmito ženami a našimi zaměstnanci trochu obavy, ale naštěstí byly liché. Jsem rád, že odsouzeným ženám můžeme nabídnout určitou formu seberealizace, která jim prospívá. Pracují u nás k oboustranné spokojenosti a nemohl bych s čistým svědomím uvést sebemenší výhradu," říká ředitel ústavu Antonín Janýška.

Ředitel ústavu je dokonce ochoten pomoci jedné z docházejících žen k doplnění vzdělání a pokud to zvládne, chce ji hned po propuštění zaměstnat. Jde o čtyřiadvacetiletou dívku, která musí v opavské věznici strávit ještě několik let. Jednou z docházejících odsouzených žen je také dívka na vozíku. Po dopravní nehodě, kterou s alkoholem v krvi zavinila, je invalidní a v ústavu sociální péče pracuje s klienty ve výtvarné dílně. " Po příchodu do věznice byla v hrozném psychickém stavu a práce mimo vězeňské zdi jí nesmírně pomohla. Psychicky se postupně uvolňuje a působí daleko vyrovnaněji než dřív," dodává zástupce ředitele věznice Ivo Turok. Vhodné adeptky pro práci mimo věznici vybírá vedoucí oddělení výkonu trestu Jiří Vícha s psycholožkou Hanou Kušnírovou. " Mohli bychom doporučit i další, ale současný počet je zatím postačující. Doplňovat ho budeme postupně v návaznosti na propouštění stávajících žen. Ty, které do Mariana posíláme, se nadšením vůbec netají," dodává Jiří Vícha. Rychle jim ubíhá čas, ke slovu přichází důležitý pocit vlastní užitečnosti a roli možná hraje i typicky ženská potřeba o někoho se starat.