Zdravý člověk si často svého zdraví neváží. Přejídá se, nesportuje, zkrátka zachází s tímto největším darem dost macešsky. Neváží si ho a ubližuje sám sobě. Jenom ten, komu není zdraví dáno, nebo si ho poškodil, ví, jak je vzácné.

"V České republice žije přibližně deset procent lidí s nějakým zdravotním postižením," říká předseda Národní rady zdravotně postižených Václav Krása. Z toho tři až čtyři procenta je s tak těžkým postižením, které zásadně ovlivňuje jejich život.

"Největším problémem těchto lidí je v současné době systém sociálních služeb. Je bohužel starý, který byl vybudován v době dávno minulé a dlouho se nic nezměnilo," říká Václav Krása.

Informuje, že zákon zná pouze ústavní nebo pečovatelskou službu. "Jiné služby nezná, a tak ty musejí fungovat pouze na bázi občanských sdružení nebo při obcích. Jejich financování je z grantů, a to znamená, že nemají jasné a stálé financování. Jeden den tyto služby zde být mohou a druhý den již ne. Jak obrovský by to byl problém pro zdravotně postižené spoluobčany, si jen málokdo umí představit," říká Krása.

Chybí asistenční služba

Ti nejpostiženější by potřebovali stálou asistenční službu, tedy někoho, kdo by se o ně staral a byl za tuto službu i finančně odměněn. Bylo by to jeho povolání a mělo by být hrazeno i z rozpočtu, například ministerstva práce a sociálních věcí. Takovýchto asistenčních služeb je ale žalostně málo, a stejně tak i denních stacionářů pro zdravotně postižené občany.

K řešení specifických problémů jednotlivých skupin zdravotního postižení je v rámci organizační struktury šest komor: duševně nemocných, mentálně postižených, sluchově postižených, tělesně postižených, vnitřně nemocných a zrakově postižených.

Pro řešení společných otázek života má pak národní rada ustaveny odborné komise sociální, legislativní, pro zaměstnávání, pro životní prostřední, pro problematiku zdravotně postižených dětí.

"Národní rada sdružuje nyní 97 kolektivních členů, ve kterých je čtvrt miliónu fyzických osob," říká Václav Krása. Každý se na ni může obrátit o radu či pomoc a nikoho neodmítne.

Někdy otřesné případy

V pražské Nemocnici Na Homolce, na neurochirurgickém oddělení, mají každý rok několik vážných případů, které vzniknou z úrazu.

"Zvláště před nadcházející letní sezónou bych rád varoval před skoky do vody, kde neznáme její hloubku," říká operatér páteří neurochirurg Jiří Chrobok. Sám měl několik případů, kdy skokem do vody se vážně porušila páteř a léčba pak byla velmi zdlouhavá.

Ve vedlejší nemocnici v Motole na spinální jednotce by o těchto případech také mohli vyprávět.

Pomůcek je dost

Pomůcek pro zdravotně postižené spoluobčany je už dnes na trhu velký výběr. Jsou to nejrůznější protézy, ale i berle, hole, toaletní křesla, stropní zvedací a transportní systém a další. Vždy jsou pro určité druhy postižení, a tak ti, kterým jsou určeny, si mohou vybrat. Zpravidla lékař doporučí určitou zdravotní pomůcku, a to proto, že postižený musí pravidelně rehabilitovat.

V Nemocnici Na Homolce k tomu mají speciální rehabilitační oddělení a stejně tak tomu je i v některých dalších pražských nemocnicích nebo speciálních zdravotnických zařízeních.

Zdravotně postižení si váží svého života často mnohem víc než právě ti zdraví. Snaží se pracovně, společensky, ale i sportovně do něj zapojit, a to tak, že mnohdy podávají výkony, které jsou větší než u zdravého člověka.

Přesto stále v naší společnosti k těmto lidem je určitý ostych, i když naprosto nevhodný a zbytečný. Překonat tuto bariéru, zejména k mentálnímu postižení, je často záležitost času, výchovy a vzdělání. Za patnáct let se však v tom mnoho změnilo a společnost víc chápe potřeby zdravotně postižených, i když, bohužel, málo pro ně ze zákonného hlediska dělá.

Nová pracovní místa

Jak uvedla mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí Kateřina Beránková, vláda schválila návrh Programu na podporu obnovy nebo technického zhodnocení investičního majetku , který vypracovalo ministerstvo práce. Cílem je podpořit zaměstnavatele, kteří zaměstnávají převážně zdravotně postižené zaměstnance. Těmto firmám stát letos rozdělí 110 milionů korun. Beránková dále uvedla, že zaměstnavatel může dostat maximálně sedm milionů korun za rok. Pracovní místa vytvořená na základě poskytnutého příspěvku musí firma provozovat nejméně tři roky, v případě malých a středních podniků dva roky.

Na vytvoření jednoho nového pracovního místa vhodného pro osobu se zdravotním postižením může podnik dostat příspěvek v maximální výši 250 000 Kč. Na udržení jednoho pracovního místa, na němž je zaměstnána osoba se zdravotním postižením, je možné poskytnout příspěvek v maximální výši 200 000 Kč.

O příspěvek mohou žádat subjekty, které byly v předchozích dvou letech zaměstnavateli a v době předložení žádosti zaměstnávaly více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu zaměstnanců (v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnanců). Osoby s těžším zdravotním postižením se do výpočtu tohoto podílu započítávají třikrát.

Kde pomohou:

Národní rada zdravotně postižených
Partyzánská 1/7
170 00 Praha 7
tel./fax: 266 753 424
e-mail: nrzp@nrzp.cz