Moderátor (Michaela Jílková):
...

Zdeněk Škromach, ministr práce a soc. věcí:
...

Divák:
Mám problém z jiného okruhu. Zhruba 14 let pečujeme s manželem o tělesně postiženou dceru, těžce postiženou. Je to činnost velice náročná, proto se již několik let zabýváme respitní péčí. Respitní péče je možnost umístění postiženého dítěte do nějaké odborné péče, ovšem na dobu, která je nezbytně nutná, prostě podle potřeb rodičů. Bylo nám přislíbeno, že tato respitní péče bude zřízena v novém ÚSP, který se staví na Pržně a otvírá se v květnu, což je okres Frýdek-Místek, bohužel ale k tomu nedošlo. Další možnost zřízení respitní péče byla při centru pro mentálně postiženou mládež, což se sociální zařízení města Frýdku-Místku a tuto možnost zase zamítli zastupitelé města. Poté jsme se obrátili na příslušného náměstka hejtmana Moravskoslezského kraje...

Moderátor (Michaela Jílková):
To je problém zdravotně postižených. Řekněte nám, abychom to zobecnili, proč to nebylo?

Divák:
Bylo nám řečeno, že kvůli ekonomice, kvůli penězům.

Zdeněk Škromach, ministr práce a soc. věcí:
Myslím, že je to dotaz spíše na město, kde žijete, znám Pržno, stejně tak na kraje, protože ty to dnes mají v kompetenci. Ani ze strany ministerstva tu nečekáme, myslím, že poprvé po 10 - 12 letech dohadování je v závěrečné fázi zákon o sociálních službách, který by měl jít do vlády v červnu a věřím, že od příštího roku bude fungovat. Tady počítáme s tím, že by mělo dojít i k navýšení finančních prostředků, které budou směřovány k těm zdravotně postiženým s tím, že by byl zaveden příspěvek na péči, který by byl formou možnosti čerpání služeb získat. Jiná věc je zajišťování na té komunální úrovni. Je to záležitostí měst a obcí.

Moderátor (Michaela Jílková):
Jen bych řekla, že na ty kraje valíte čím dál víc zodpovědnosti, ale peněz ne.

Zdeněk Škromach, ministr práce a soc. věcí:
Mohu to dokázat. Konkrétně na sociální služby Ministerstvo práce převedlo v minulém roce a letos téměř 1 miliardu korun na kraje, aby mohly právě financovat toto.

Divák:
Jedná se mi o to, že kraj nemá vůbec žádnou koncepci respitní péče, háže to na město, město zase říká, že ze zákona je povinen postarat se o tyto děti stát a co my? Zajímalo by mě jaká je státní politika o koncepci na tu respitní péči o postižené děti. Kdo ji má poskytovat, stát nebo ta města?

Zdeněk Škromach, ministr práce a soc. věcí:
Víte, že obce, města, kraje mají také své povinnosti, vy si volíte své zástupce, nakonec nedávno byly krajské volby a je reálným faktem, že na krajské úrovni, konkrétně v Moravskoslezském kraji uspěla ODS a ta realizuje svou představu toho, jak chce ty služby poskytovat. Ze strany vlády, tak v rámci legislativy poskytuje podporu, jak jsem říkal, připravujeme nový zákon o sociálních službách, připravili jsme změnu, která je těsně před schválením, kde se zvyšuje příspěvek na osobu blízkou, což předpokládám, že se vás týká z 3 500 Kč na 5 300 Kč a mělo by se to týkat nejen péče o děti, ale i o dospělé občany. Ze strany státu jsou tu vytvářeny podmínky, kraje a obce dostávají prostředky, váš kraj dostal také finanční prostředky....

Divák:
Mě se nelíbí, že tu pořád mluvíte o těch běžných sociálních příspěvcích. Já chci vědět, kdo konkrétně tu respitní péči má dělat, protože jsem v situaci, kdy opravdu potřebuji jít na operaci a nemám šanci umístit dítě. co mám dělat?

Moderátor (Michaela Jílková):
Co vykládá občanka, to je jako o slepičce a kohoutkovi. Je to tak, z jednoho místa na druhé.

Zdeněk Škromach, ministr práce a soc. věcí:
Když si zvolíte špatného starostu, špatné zastupitelstvo, tak to nevyřeší žádná vláda.

Divák:
Původně chci reagovat na tu zaměstnanost, jak pán říkal, ale také bych chtěla zareagovat na toto. Její problém by určitě řešil asistenční zákon. Jak daleko jste s ním?

Zdeněk Škromach, ministr práce a soc. věcí:
Říkám, že zákon o sociálních službách jde v červnu do vlády. Je to poprvé po 12 letech, kdy došlo k dohodě na tom, že ten zákon je připravován v souladu s Národní radou zdravotně postižených, myslím si, že je poměrně velký soulad. Bylo by dobré dotáhnout ho do konce, kromě jiných zákonů, které jsou připravovány.

Divák:
Myslím, že už dávno jste měl pochopit, že kdybyste vyřešil tento asistenční zákon dřív, že byste vyřešil i spoustu míst pro nezaměstnané.

Zdeněk Škromach, ministr práce a soc. věcí:
Chci říci jen jedno. V podstatě jsem prvním ministrem, který dotáhl tento zákon do podoby, kdy jde do vlády. 12 let se tu všichni dohadovali o tom, jak ten zákon má vypadat, už se o něm hovořilo jako o věčném záměru zákona. ten zákon je připraven, půjde do vlády a doufám, že se nám ho podaří zrealizovat.

Moderátor (Michaela Jílková):
Není to smutný výsledek, když si vezmeme jak dlouho je vaše strana u moci.

Zdeněk Škromach, ministr práce a soc. věcí:
Problém je v tom, já jsem ministrem necelé tři roky a ten zákon připravujeme od první chvíle, kdy jsem nastoupil na ministerstvo. Myslím, že můžeme posuzovat to, co je reálné, mohu hovořit sám za sebe, nemohu mluvit za své předchůdce. Vy jste tady měla ostatně také a možná je chyba, že vám neřekli, proč to tenkrát udělali.

Moderátor (Michaela Jílková):
Ale to byl váš bývalý předseda pan Špidla.

Zdeněk Škromach, ministr práce a soc. věcí:
Taky nedokázal všechno. Je potřeba posuzovat ty, kteří to realizují. Pokud vím, tak ze strany Organizace zdravotně postižených je poměrně velká podpora tomuto zákonu i ministerstvu, ta spolupráce je tma velmi dobrá a byl bych rád, kdyby se nám podařilo ten zákon dotáhnout do konce.

Divák:
Během těch 12 let ale spousta těch tělesně postižených třeba zemřela?

Zdeněk Škromach, ministr práce a soc. věcí:
Já s vámi souhlasím, že ten problém těch služeb je a vnímám sociální služby jako velký zdroj zaměstnanosti, nových pracovních příležitostí apod. Je potřeba do toho také investovat. Já jsem neřekl, že počítáme v rámci...

Moderátor (Michaela Jílková):
Vy tu říkáte, jak myslíte na ty nezaměstnané, jak rozhazujete ty miliardy...

Zdeněk Škromach, ministr práce a soc. věcí:
Vy mě nenecháte mluvit.

Moderátor (Michaela Jílková):
Nechám, ale jde o to, abyste odpovídal k věci. Vy nám tu říkáte, jak dáváte miliardy a miliony na zdravotně postižené, ale třeba oni si stěžují ohledně té zaměstnanosti, že příspěvek, který mají dostat ti, co je zaměstnávají na stavební úpravy, na stroje,aby na nich ti zdravotně postižení mohli vyrábět, tak před 8 lety, kdy ceny byly úplně jiné, tak ten příspěvek byl 200 milionů a letos jste dali 110 milionů.

Zdeněk Škromach, ministr práce a soc. věcí:
Myslím, že nejste zcela informována, protože od té doby došlo ke změně struktury a tyto firmy dostávají, za loňský rok to bylo, letos počítáme 120 milionů na obnovu, ale dostávají dalších 700 milionů jako příspěvek, že zaměstnávají zdravotně postižené lidi a splňují podmínky, že mají nad padesát.

Moderátor (Michaela Jílková):
To byl tento příspěvek.

Zdeněk Škromach, ministr práce a soc. věcí:
Ale pozor. Ten příspěvek předtím se neposkytoval zdaleka v takovém rozsahu v jakém je, musíte brát celkový součet.

Divák:
Pane ministře jen velice krátce. Řekl jste, že budete přidávat lidem, kteří se starají o invalidní lidi, tj. o osoby blízké. Moje manželka je na invalidním vozíku a vy jste nedávno byl tak drzý, že jste si na ten vozík sedl a po ministerstvu jste jezdil. Je to urážka nejen mé manželky, ale všech invalidních lidí.

Zdeněk Škromach, ministr práce a soc. věcí:
Jednak chci říci, že tato iniciativa nebyla ode mne, byla od organizací, které se zabývají péčí a sdružují zdravotně postižené vozíčkáře a přišli za mnou, já jsem nad tím velmi dlouho přemýšlel, zda se toho zúčastním. Oni mě vyzvali, abych strávil jeden den na vozíčku, abych si vyzkoušel, jak je to u těchto lidí. přemýšlel jsem nad tím, nakonec jsem s tím souhlasil a pro mě to byl velmi zajímavý zážitek. Každý, kdo o těchto věcech rozhoduje, o čemkoliv, by si to měl alespoň tímto způsobem zkusit. Neberu to jako žádnou urážku, myslel jsem to naprosto vážně, vážím si těchto lidí. Víte velmi dobře, že taková jednoduchá věc, když vedle vás stojí člověk, pak se otočí a vidí to z úplně jiné perspektivy. Mimochodem např. to vedlo k tomu, že dnes se vstupuje do MPSV hlavních vchodem, do té doby se tam jezdilo bokem.