S velkou slávou byla nedávno uvedena do provozu zvedací plošina pro imobilní občany ve Světlé nad Sázavou. Je tak čtvrtým zařízením, které mohou především vozíčkáři v kraji Vysočina využít. Handicapovaní jsou jistě velmi rádi, že mohou cestovat zase o kus dál, ale jak je to vůbec s jejich možnostmi a problémy v souvislosti s veřejnou dopravou?

Zdravotně postižený manažer Handball Helpu pětatřicetiletý Pavel Bek se rozhodl České dráhy (ČD) otestovat. Rozhodl se, že se pojede podívat do Světlé na plošinu, ale nedal to brodském nádraží předem vědět, i když tu povinnost jako handicapovaný člověk má. Z auta vystoupil Pavel 45 minut před odjezdem rychlíku a vydal se na túru po nádraží o francouzských holích. První problém nastal hned před nádražím, a spočíval ve třech schodech. Chůzi halou zvládl Pavel sám. Musel dojít na nástupiště, které je přístupné s jediným schodem, a zdolat více než 300 metrovou vzdálenost na třetí nástupiště. To mu zabralo 20 minut s tím, že musel obcházet koleje v místě, kde je cesta v jedné rovině, a pak pokračovat po nástupišti až na konec, kde zastaví rychlík se služebním vagónem. "Je pro mě problém přejít i kolejnice, ale s pomocí paní z Českých drah to šlo,"řekl udýchaný Pavel na konci nástupiště. Pak už jej plošina vyzvedla do vlaku. "Plošiny jsou pouze začátek. Handicapovaným je potřeba udělat takové podmínky, aby se i při dopravě obsloužili sami a nikomu neviseli na krku. Jim to také není příjemné nechat se obskakovat, jen si přejí šanci zvládnout dopravu sami,"doplnil Pavel Klempíř. Právě Klempíř vymyslel otestování pracovníků ČD Pavlem Bekem, ačkoli je sám jejich zaměstnancem. Zvedací plošina ve Světlé nad Sázavou je poněkud netypickou. Vlak totiž nemůže zastavit kdekoliv, protože ve stanici není ideální uspořádání peronů. Vagón s vozíčkáři musí zastavit přesně u přechodu přes koleje, protože jenom tam se dá s plošinou manipulovat. V drtivé většině stanic na Vysočině však zatím bezbariérové přístupy chybí.