Růženka Dreslerová byla velice inteligentní a zkušená dáma. Válku prožila v Anglii a hudbu studovala v Budapešti spolu s Jánem Cikkerem a Eugenem Suchoněm a stejně jako oni měla absolutní sluch. Po válce si dokončila vzdělání v Brně. Měla tam hodně přátel a často je potom navštěvovala.

Když se z jedné takové besedy vracela domů, bloudila trochu po brněnském nádraží a hledala na nástupišti díru, kudy se leze do vlaku. Narazila při tom do mohutného chlapa a hnána časem a svým temperamentem se do něj obula: "Hrom blesk, člověče, jste slepý? Co se mi tu pletete! Nevidíte, že nevidím?"

Muž ji přátelsky objal a se smíchem odpověděl: "Bože, Růženko, dyť já su taky slepý!" "Dyť já su Ruda Krchňák!" dodal její brněnský kamarád.

Jindy chce Růženka vystoupit z tramvaje a nejde to. Zachytila se svou síťovkou nějakého chlapa za knoflík. Růženka je u nádraží, musí vystoupit, protože jinde by kdoví jak dlouho bloudila.

Chlap se však brání, že on vystupovat nechce, protože jede až do Králova Pole. Ale Růženka ho rázně vytáhla, venku mu knoflík ukroutila a milostivě ho propusti.

Povídky pocházejí s knížky S bílou holí - www.nevidomi.cz