Novou podobu zákona o sociálních službách, v němž má být zahrnuta služba osobní asistence připravují naši zákonodárci již dvanáct let. Na jeho přijetí čekají desítky občanských sdružení.

Občanské sdružení LORM - Společnost pro hluchoslepé nabídlo svým klientům v roce 2004 novou službu, která umožňuje hluchoslepým osobám vést samostatnější život v jejich přirozeném prostředí. Jedná se o službu osobní asistence. Díky pomoci ze strany osobního asistenta mohlo v minulém roce sedm hluchoslepých osob zvládat běžné každodenní situace, dojít si k lékaři či na úřad, věnovat se svým koníčkům a zálibám, nebo navštěvovat kulturní a společenské akce.

Služba osobní asistence má být zahrnuta v zákoně o sociálních službách, jehož novou podobu připravují naši zákonodárci již dvanáct let. V současné době pracují na jeho paragrafovém znění, konečná podoba vzejde po zapracování připomínek pracovních skupin. Jak bude zákon ve vnitřním jednání vlády postupovat dál a zda bude splňovat představy o jeho plnění si nikdo netroufá odhadnout. Plnou podporu má dnes připravovaný zákon od ministra práce a sociálních věcí, proti je však ministerstvo financí.

Dočkáme se?
V praxi to znamená, že na osobní asistenci nemají hluchoslepí, ani ostatní handicapovaní nárok. Ačkoli se o této službě již mnoho let diskutuje v souvislosti s připravovaným zákonem o sociálních službách, jeho odsouhlasení jsme se doposud nedočkali. Uzákonění osobní asistence a zpřístupnění této služby všem potřebným je tak neustále odsouváno.

Kromě neexistujícího finančního nároku ze strany klienta na tuto službu nejsou prozatím definovány ani společné standardy, tedy pravidla pro poskytování této služby, které mají zajistit její kvalitu. Každá organizace, která osobní asistenci provozuje, si standardy služeb stanovuje sama na základě interních směrnic. Služby se tak svou kvalitou mohou značně lišit. Kontrola plnění těchto požadavků je dosud také v rukou jednotlivých organizací.

Odkázáni na granty
Současní poskytovatelé osobní asistence ji musí zajišťovat na základě ročních grantů a dotací z veřejných rozpočtů. Je důležité připomenout, že poskytovatelé nemají na dotaci či grant automatický nárok, a často tak záleží pouze na tom, jak jsou schopni vyplňovat žádosti o grant, nikoli na kvalitě jejich služby. V současné situaci je řada organizací odkázána na rozhodnutí zastupitelů, kteří finanční prostředky dávají mnohem raději na tradičnější typ služby než osobní asistenci. Ta je bohužel stále vnímána jako určitý nadstandard.

Liknavost českých zákonodárců a několikaleté přehazování si problému schválení zákona o sociálních službách a uzákonění tak osobní asistence brzdí činnost desítek organizací, které chtějí nabízet pomoc tisícům spoluobčanům se zdravotním postižením. Osobní asistenci poskytuje svým klientům řada dalších občanských sdružení. To, že tato služba stále nemá v naší legislativě své zákonné místo těmto sdružením ztěžuje práci.