Dnes je Sobota, 23. listopadu 2024, svátek má Klement
Kontaktní E-mail  

reklama - Sdružení Veleta, o.s.Reklama
 Články   Legislativa   Pomůcky   Adresář služeb   Poradna   Periodika   Servis pro NNO   Diskuse   Ankety   Kontakty  


Vyhledávání

 
hledat v textech článků
pouze ve zvolené rubrice

 
Rubriky

Akce
Auto-moto
Bariéry
Bydlení
Finance
Internet
Inzerce
Jak na to
Legislativa
Literatura
Média
Názory
O nás
Politika
Pomůcky
Poradna
Příběhy nevidomých
Rozhovory
Servis pro NNO
Služby
Sport
Stalo se
Volný čas
Vzdělávání
Zajímavosti
Zaměstnávání
Zdraví
 
Nejčtenější články

 
Naposledy přidané

 
Info E-Mail

Máte-li zájem přijímat novinky našeho webu, zaregistrujte se.

 
   odhlásit

Počet odběratelů: 6949
 
Webinfo


 

23.03.2005, 07:26 - rubrika " Příběhy nevidomých "
Příběhy nevidomých: Tajemství jízdního řádu

Ten autobus už tu měl dávno být! Kdyby aspoň nebyla taková zima. Je červenec a... No jo, červenec, že on ten spoj jezdí, jen když je škola? Na zastávce se mnou stojí ještě jedna paní. "Prosím vás, pojede teď něco?" ptám se. "To nevím, taky čekám."

"Tak to jsme na tom stejně. Já na jízdní řád nevidím..."

"Já na něj sice vidím, ale zase se v něm nevyznám," odpovídá má společnice.

Studený vítr přihnal první kapky deště. Šla bych se schovat, ale co když...

"Mohly bychom se jít schovat, ale když šofér nikoho na stanici neuvidí, ani nepřibrzdí," dokončuje nahlas moje myšlenky sousedka. "Jenže kdo ví, kdy to pojede?"

To MOHLY BYCHOM mi dodá odvahy: "A co když to s tím jízdním řádem zkusíme spolu? Vy na to vidíte, já se v něm zase vyznám…" "Myslíte?" zapochybuje ta paní. Ale protože se stejně nedá nic jiného dělat, přistupuje odevzdaně k plechové tabuli.

"Tak ta zastávka, na které teď stojíme, by měla být napsána v levém sloupci…" začínám pomalu se svou instruktáží. Krok za krokem zdoláváme úskalí zkratek, značek a vysvětlivek. Najdeme i zpáteční spoj, kterým se paní bude v sobotu vracet z návštěvy. Ale pořád je jaksi nejistá.

Najednou k zastávce přiběhne mladý muž. Mrkne na tabuli a chce běžet dál, ale paní ho zadrží: "Prosím vás, kdy to teď pojede?" Mladík odpoví a čas se přesně shoduje s tím, co paní s mou pomocí objevila. Odpovídá i čas příjezdu na konečnou.

Má společnice se ke mně otočí a povídá: "Víte, paní, mě je pětapadesát, a až do dneška jsem se v jízdním řádu nevyznala. A že mě to naučíte zrovna vy, když jste sama sle… teda když jako... no... že abych tak řekla..."

"Prostě, oči taky nejsou všechno, viďte."

"No, to teda asi ne, a tak..." Paní je ve zřejmých rozpacích.

"A tak máme dost času a mohly bychom zajít na kafe. Tady kousek je cukrárna," navrhnu jí. Cestou se vzájemně ubezpečujeme, že dneska si k tomu kafíčku kousek dortu zasloužíme, dieta nedieta. A pak se řeč stočí na vaření a tak různě.

Prostě - potkaly se dvě úplně obyčejné ženské.

Povídky pocházejí s knížky S bílou holí - www.nevidomi.cz

Autor: Stanislava Krajíčková
Zdroj: Povídka vybrána z knížky S bílou holí
Zpet ZpětTisk upravit pro tisk
 
Komentáře ke článku
Infoposel.cz nezodpovídá za obsah příspěvků a vyhrazuje si právo smazat ty příspěvky, které budou obsahovat vulgární výrazy nebo poškozovat dobré jméno tohoto webu.
 
Žádné.
 
Jaký je Váš názor?

 
Do pole "kontrolní kód" opište prosím číslo z následujícího obrázku
kontrolní kód

Kontrolní kód :

Copyright © 2000-2024 Sdružení Veleta, o.s., Developed by Robert Zaborowski, Pulzní magnetoterapie