V přístupu k hluchoslepým převládá dlouhodobě zavedená a zažitá praxe jako u všech kombinovaných postižení. Hluchoslepý je vždy posuzován z hlediska míry postižení jednotlivých smyslů. Pokud u hluchoslepého převažuje z lékařského hlediska ztráta zraku, byl a je vnímán jako osoba zrakově postižená, převažuje- li sluchová ztráta, pak jako osoba sluchově postižená. Při tomto posuzování se nebere ohled na skutečnost, že zrakové a sluchové smyslové postižení se nesčítá, ale ve skutečnosti násobí. Při posuzování procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a při hodnocení zdravotního stavu jsou hluchoslepé osoby v současné době hodnoceny podle převažující, těžší vady. Hluchoslepý člověk si nemůže ztrátu jednoho smyslu kompenzovat druhým smyslem v takové míře, který tento přístup předpokládá.

Nedostatky tohoto přístupu se odráží především při posuzování podmínek pro přiznání mimořádných výhod, sociálních příspěvků podle vyhlášky MPSV č. 182/ 1991, a to především u mimořádných výhod II. a III. stupně ( ZTP, ZTP/ P), rozhodnutí o přiznání částečného či plného invalidního důchodů.

Tím, že není stanovena kategorie postižení - hluchoslepota, jsou hluchoslepí znevýhodněni proti ostatním vadám. V Dánsku se v roce 2003 na zakládajícím sjezdu Evropské unie hluchoslepých nejvíce diskutovalo o definici hluchoslepoty, která je uvedena v prvním článku stanov. Účastníci se shodli na této definici: " Hluchoslepota je jedinečné postižení, které je způsobeno různorodými kombinacemi sluchového a zrakového poškození. Způsobuje potíže při komunikaci a sociální a funkční interakci a zabraňuje plnému a inkluzivnímu ( včleňovacímu) zapojení do společnosti".

Teď jde o to, aby podobné znění bylo přijato i v ostatních státech Evropské unie včetně naší republiky. O to se snaží i současná poslankyně Evropského parlamentu Zuzana Roithová.

Autory prvotního návrhu definice hluchoslepoty pro ČR jsou PhDr. Jan Jakeš a Ota Pačesová. Tento návrh poslouží jako podklad k dalším jednáním jak v naší republice, tak v zahraničí při připravované kampani za uznání definice hluchoslepoty v EP. Doufám, že se tato jednání uskuteční co nejdříve, a to především díky iniciativě a angažovanosti paní poslankyně MUDr. Zuzany Roithové. Schválený materiál by měl následně sloužit jako odborné stanovisko pro jednání s orgány státní správy a samosprávy při prosazování požadavku na oficiální uznání hluchoslepoty u nás jakožto jedinečného zdravotního postižení. Na mezinárodní úrovni může být použit jako podklad k vyvolání procesu zařazení diagnózy hluchoslepota do seznamu nemocí a zdravotních postižení Světové zdravotnické organizace WHO.

K podpoře schválení tohoto materiálu jistě přispěje, že již 1. dubna 2004 bylo Evropským parlamentem přijato písemné prohlášení 1/ 2004, o právech hluchoslepých lidí, ve kterém se uvádí, že hluchoslepota je zásadní postižení, které představuje kombinaci zrakového a sluchového poškození, jež vede k problémům v přístupu k informacím, komunikaci a mobilitě. Deklaruje, že hluchoslepí lidé by měli mít stejná práva, jakých požívají všichni občané EU, a tato práva by měla být prosazována příslušnými zákony v každém členském státě.

Uzákoněním definice hluchoslepoty u nás by bylo konečně zajištěno, aby se k této skupině lidí přistupovalo ze strany státu jako k ostatním handicapovaným osobám. Je to jeden z nejvýznamnějších cílů, o který by měli všichni zainteresovaní usilovat, a tím písemné prohlášení 1/ 2004 EP o právech hluchoslepých lidí naplňovat.