Reakce na článek - Vozíčkář na prodej

Nemohu nereagovat na dopis senátorky Daniely Filipiové, ve kterém se vyjadřuje k zneužívání cedulek označujících vozidla přepravující invalidy. Paní Filipiová hovoří pouze o tom, co je blízké jí. V jejím okolí se asi nevyskytuje nikdo například s postižením dýchacího ústrojí, případně kardiak. Jinak by věděla, že člověk s rozedmou plic není schopen pohybovat se vlastní silou dál než několik metrů, ponámahové stavy těžké dušnosti hrozí až zadušením. Nepřála bych jí vidět blízkého člověka, jak po několika málo krocích lapá křečovitě po dechu s vědomím, že už se to nemusí podařit. Mám sestru, která touto chorobou trpí, a vím, jak náročné pro ni je pohybovat se třeba jen po bytě. Každý ušetřený krok jí může prodloužit život. Přitom musí absolvovat pravidelné kontroly u lékaře. (Na argument, že od auta může jet na pojízdném křesle, odpovídám: Zkuste v lékařském zařízení žádat pojízdné křeslo, zažila jsem to ve fakultní nemocnici v Hradci Králové, kde se mamince trpící těžkou srdeční vadou cestou na rentgen udělalo špatně, a bylo mi řečeno, že na celé stomatologické klinice je křeslo pouze jedno, ale než by se sehnalo, dojde matka pěšky. Stav maminky byl přitom opravdu vážný, do týdne zemřela.) Možná, že typ automobilu, o kterém se paní senátorka zmiňuje, opravdu není nejvhodnější pro vozíčkáře, ale ne všichni postižení vlastní invalidní vozík. Mnozí si jej nemohou dovolit z finančních důvodů. Tím nechci říci, že neexistují podvody s označením pro postižené osoby. V zemi, kde podvádí i nejvyšší představitel státu a vlastně téměř každý, kdo má příležitost, by to bylo podivné...