Bylo brzy z jara. Vypravil jsem se podívat, jak přezimovala naše chata. Všechno bylo v pořádku, ale nebylo tam nic k jídlu. Seběhl jsem do osady, kde byl v budově lesní správy malý obchůdek. Pozdravil jsem trochu zaraženě, protože v obchodě bylo nakouřeno. A vůbec, prostor prodejny na mne působil nějak divně.

"Čo je vám treba?" slyšel jsem mohutný bas, který rozhodně nepatřil paní Kopečné, která konzum vedla. "Chtěl bych chleba, kostkový cukr, nějaké konzervy a hořčici!" V odpověď mi zazněl hurónský smích z několika mužských hrdel. A ten bas, který jsem už znal, mi poradil: "To veru musítě ísť hore! Konzum presťahovali. Tuná máme teraz spálňu, my tu robíme v lese."