Zařazování integrovaných dětí do školských zařízení se stalo v posledních letech běžnou záležitostí. Vytvořily se však podmínky pro zařazení takového dítěte do MŠ?

Dříve jsem tak ani nevnímala problémy a zařazování dětí, protože jsme tento problém neřešily, netýkal se nás, neměly jsme žádné integrované dítě v zařízení. Až v loňském roce nás poprosila maminka těžce postiženého chlapečka Filípka, zda bychom nezkusily s tímto chlapcem pracovat.

Co to pro nás znamenalo? Museli jsme získat spolehlivou asistentku, která by měla předpoklady k vytvoření citového pouta k dítěti, byla mu nápomocna při obsluze, nošení, hygieně, stravování. S tímto problémem nám pomohlo SPC, které vede paní Doudová. Ta nám zajistila stážistku, dívku vedenou na Úřadu práce jako nezaměstnaná. Při přijetí Filípka na dobu zkušební (tři měsíce) Filípek nechodil, sám se nenajedl, nevykonával potřebu na WC, nevnímal děti - Filípek nemluví, má špatný zrak, je duševně a pohybově postižený.

Zkouška nastala v říjnu, kdy Filípek bez pláče opustil na čtyři hodiny maminku, na kterou je citově vázaný. Začaly jsme s rituálem přivítání dítěte ve školce. Každý den po ranní hře Filípka vítaly děti slovy: "Ahoj Filípku. Já jsem Barborka, Honzík, Anička,..." Stala se z toho pravidelnost, aby si Filípek uvědomoval přítomnost dětí. Asistentka mu nabízela hračky, při kterých si začal vybírat svoji oblíbenou. Toto byla práce až do Vánoc, kdy se začaly projevovat první úspěchy. V novém roce jsme se soustředily na stravování dítěte. A ejhle - další pokrok! Filípek začal jíst sám lžící za dohledu asistentky Petry Zvoníčkové. Získal jistotu i při orientaci ve třídě - najednou stál a při prvních pohybech, při prvních krůčcích jsme se zaradovaly, že se začíná pohybovat sám.

Nastal konec školního roku a my měly velkou radost společně s maminkou, že Filípek velmi dobře mateřskou školku zvládá. Nastal však neřešitelný problém asistentky. Podle zkušeností a poznatků jsme zjistily, že Filípek velmi dobře reaguje na svoji asistentku Petru a bylo by škoda, aby s ní nepokračoval dále v odkladovém roce v MŠ. Ale bohužel není zákon, který by umožnil, aby stážistka - vedená na Úřadu práce jako nezaměstnaná, mohla dále tuto práci vykonávat. A Petru viditelně tato práce bavila.

Až po telefonickém spojení s Prahou - Národní radou zdravotně postižených a rozhovorem s dr. Hutařem - jsem získala možnost zaměstnat asistentku Petru k Filípkovi. Ale jak? Získat si firmu, která by zaměstnala Petru a dohodou ji převedla na náhradní činnost k nám do MŠ (podle 38 odst. 4 zákoníku práce). A tak jsem hledala dobrou duši, která by napomohla tomu, aby dítě mohlo nadále chodit do naší školky. A víte, že jsem uspěla? Pan Zdeněk Honzů, majitel stavební firmy v Náchodě, která s naší MŠ spolupracuje při rekonstrukcích a opravách. Byl tak trochu svědkem péče o Filípka a sám nabídl pomoc. Uzavřely jsme proto smlouvu o vykonané práci, ale od října je zmíněný paragraf (38) o pro nás důležitý odstavec čtyři chudší. Nám se ale ještě smlouvu podařilo uzavřít.

Pokračujeme úspěšně s rozvojem Filípka. Nyní si s Petrou hrají s obrázky. Filípek pohodově zvládá a reaguje na piktogramy, které pro něj Petra vytváří. Filípek si už dokáže najít své stálé místo u stolečku. Kdo pracuje s takovým typem dítěte ví, co to všechno obnáší. Aby se takovéto dítě mohlo podle svých možností ve školce rozvíjet stojí velké úsilí. Velký dík tak patří i panu Honzů, který náklady na mzdu asistentky hradí. Je to vlastně určitá forma sponzorství. Proč ale neexistuje zákon nebo vyhláška, která by umožňovala financovat asistentku v MŠ? Stále se jedná jen o penězích. Při rozhovoru s nadřízenými na kraji mi bylo sděleno, že jsou to pouze obslužné práce a ty financovat kraj nebude. Ale cožpak pokrok, jakého Filípek pod vedením své asistenky dosáhl, nestojí za investici?