O budoucnosti českolipského speciálního školství jsme si povídali s Mgr. Václavem Špetlíkem, kterého v prosinci na základě výběrového řízení jmenovala Rada města Česká Lípa ředitelem Základní školy Antonína Sovy, kde začne působit od února. Až doposud řediteloval na Speciálních školách Radost na Severu, a proto tuto problematiku dobře zná. Navíc s daným tématem souvisel i projekt, se kterým se u výběrové komise o post ředitele na Slovance ucházel.

"Od nového roku vešel v platnost nový školský zákon. Do vzdělávání přináší řadu novinek a jednou z nich je, že nezná pojem zvláštního školství. V praxi to znamená, že místo zvláštních existují již pouze základní školy speciální, které by však do budoucna měly navštěvovat především žáci s těžkým mentálním postižením. Žáci, kteří takovým handicapem netrpí, by se měli postupně integrovat do klasických základních škol. Dá se říci, že zákonodárci tak dali za pravdu psychologům, kteří již delší dobu poukazují na to, že se speciální pedagogika v ČR stále více zaměřuje na děti, které netrpí mentálními ale spíše sociálními problémy."

Přičemž snaha, aby děti s jinými zdravotními obtížemi navštěvovaly základní školy, není podle Mgr. Špetlíka žádnou novinkou ani v ČR.

"Je však nezbytné vytvořit na školách správné podmínky a oprostit se od předsudků."

V souvislosti s novým zákonem se proto na integrační proces musí připravit také českolipské základní školství, které obhospodařuje město.

Za naprostou výjimku pak Mgr. Špetlík označuje existenci dvou podobných zařízení v jednom městě tj. Zvláštní školy v Moskevské a Speciálních škol Radost.

"Ve srovnatelně velkých městech byla obvyklá pouze jedna zvláštní škola. To, že v České Lípě byly dvě, byla nesporná výhoda už kvůli spádovosti, ale tak jak ubývají děti na základních školách, klesají v posledních letech i počty dětí na Moskevské a v Radosti. Díky normativům, které se odvíjejí od počtu dětí, nebude dříve či později možné obě školy provozovat. Jako první krok k integraci se proto jeví sloučení obou zařízení v jednu speciální školu."

Z analýzy, na jejíž přípravě se spolu s odborem školství, kultury, sportu a cestovního ruchu podíleli ředitelé obou škol, tzn. jak Mgr. Špetlík tak Mgr. Jindřiška Pomikálková, vyplývá, že by se do budoucna nově vytvořená základní škola speciální měla věnovat výhradně vzdělávání dětí s těžkým mentálním postižením, autismem a dětem s více vadami.

"Měla by zahrnovat přípravný stupeň pomocné školy, rehabilitační třídy a pomocné třídy, neboť dětí, které tyto typy speciálních tříd navštěvují, se do základních škol nemohou kvůli svému zdravotnímu handicapu integrovat. Jejich vzdělávání je natolik specifické, že by jim v odpovídající míře nemohlo být v ZŠ poskytnuto."

Pro postupnou integraci ostatních žáků speciální školy se pak podle Mgr. Špetlíka jako nejvhodnější základní škola ve městě jeví právě Slovanka.

"Již před několika lety se rozhodla, že se bude věnovat žákům s poruchami učení, a tak má nepochybně řadu zkušeností se speciální výukou. Navíc má i prostorové předpoklady, neboť sídliště, kde se nachází, zestárlo a počet žáků ve škole klesá."

Závěrem prozrazuje, že kromě integračních kroků, které znamenají postupný přesun celých tříd z nově vytvořené speciální školy na ZŠ Ant. Sovy, zahrnul do svého projektu i další aktivity, do nichž by se škola mohla pustit. Tak například uvažuje o vytvoření otevřené školy, která umožní všem zájemcům využívat služeb dané školy. Zřízení otevřené internetové učebny, hřiště, které se nebude zamykat, školní informační centrum, besedy a kulturní pořady pro veřejnost to jsou první kroky, které by chtěl v brzké době realizovat.

"Tahle škola má nádherné hřiště, slušnou knihovnu, šatny, které jsou v prostorách, kde by se jednoduchou úpravou daly pořádat různé akce, což jsou přednosti, jež se musí využít."