Sourozenci Fejtovi: Naše zařízení bude cenově dostupné...

Když jsme přemýšleli, koho z osobností představit na začátku nového roku, padla volba na sourozence Marcelu a Jana Fejtovy. Tito novátoři z pražského Českého vysokého učení technického vyvinuli přístroj, který umožňuje ovládat počítač pouhým pohybem očí. Jejich vynález – I4Control® – výrazně přispěje ke zlepšení životních podmínek handicapovaných a ke snazší diagnostice různých onemocnění. Práce sourozenců byla oceněna Zvláštní cenou Česká hlava 2004 a Marcela Fejtová je nominována na Vědce roku 2004 v prestižní anketě deníku Lidové noviny.

Jak jste přišli na nápad vytvořit přístroj, který umožní ovládat počítač pomocí očí?

Marcela: Kdysi jsem četla článek o tom, že u motoricky handicapovaných lidí jsou jako poslední postiženy svaly kolem očí. To byl pro nás první impulz zamyslet se nad tím, jak postiženým umožnit pomocí očních pohybů, které ještě zvládají, ovládat kurzor na počítači. Navíc pracujeme v Gerstnerově laboratoři ve skupině zabývající se biokybernetikou, což je mezní obor mezi technikou a medicínou, takže naší prací je vymýšlet postupy, které by měly být užitečné pro diagnostiku, terapii či jako technická pomůcka.

Váš systém I4Control® je novou metodou sledování pohledu. V čem spočívá jeho výjimečnost?

Marcela: Systémů měření pohybu očí je celá řada. Základní principy jsou známy už od poloviny minulého století. Byly využívány hlavně v diagnostice, navíc reakce oka vypovídají o řadě životních funkcí, a proto se jeho pohyby hojně v medicíně zkoumají. Dřívější metody vyžadovaly fixaci hlavy, aby bylo možné zjistit, jakým směrem došlo k vychýlení oka. My jsme místo toho dali malou kamerku přímo na hlavu člověka, konkrétně jsme ji umístili na obrubu brýlí, které kopírují pohyb hlavy.

Jan: Každý systém měření pohybu očí je něčím unikátní. Přístroje jsou většinou vyráběny ve vyspělých ze-mích a stojí řádově 1,5 milionu korun, a to mluvíme o starších modelech se slevou. Výhodou našeho zařízení je, že by mělo být cenově dostupné pro lidi, kteří ho opravdu potřebují. A nejen to. Na rozdíl od jiných přístrojů je snadno přemístitelné, nejsou problémy s jeho instalací a každý se ho naučí brzy používat.

Můžete stručně popsat, jak I4Control® funguje, z čeho se skládá?

Marcela: Jak už jsme řekli, uživatel má na brýlové obrubě přichycenu malou kamerku. Signál z ní jde do řídícího modulu, v něm se PAL signál digitalizuje a detekuje se poloha zornice uživatele, která určí umístění kurzoru na počítači. Modul je s počítačem spojený USB kabelem. Zařízení se chová stejně jako klasická počítačová myš. To je velká výhoda, protože uživatel může pracovat s veškerým softwarem, který má na svém počítači k dispozici.

Když se zařízení chová jako klasická počítačová myš, čím je nahrazeno kliknutí a dvojklik?

Jan: Klik a dvojklik je nahrazen mrknutím oka. To musí mít samozřejmě určitou časovou konstantu odlišující ho od běžného mrknutí, kterého se nikdo z nás nevyvaruje.

Jestli tomu dobře rozumím, tak uživatel může bez pomoci rukou napsat klidně i text…

Marcela: Ano, součástí nejběžnějšího operačního systému MS Windows je od verze 2000 tzv. softwarová klávesnice, pomocí níž může handicapovaný napsat jakýkoliv text, e–mail, ovládat internet… Chtěli bychom do budoucna uzpůsobit klávesnici tak, aby zde byl předem nadefinovaný určitý seznam nejčastěji používaných slov a uživatel je nemusel vypisovat. Ale to už jsou takové třešničky na dortu.

Dá se toto zařízení použít pro potřeby handicapovaných i jinak než jen na ovládání počítače?

Jan: Zatím je systém uzpůsoben pouze pro ovládání počítače. Zařízení jsme ale testovali na řadě lidí a jedna paní chtěla přístroj používat na komunikaci s okolím, protože nemohla mluvit a hýbala jen očima. Takže teď se chystáme systém uzpůsobit tak, aby počítač byl jen druhotná záležitost a aby systém fungoval hlavně jako komunikační zařízení.

Podle vašich slov by I4Control® měl být cenově dostupný i pro nejširší veřejnost. Za kolik a kdy si ho budou moci handicapovaní pořídit?

Marcela: Teď se snažíme vyrobit první sérii několika zařízení, která bychom rozpůjčovali na testování. Vychytali bychom tak ještě drobné obtíže, které se objeví při běžném užívání. Pak bychom rádi sehnali někoho, kdo by zařízení vyráběl.

Naším základním požadavkem na výrobce skutečně je, aby zařízení prodával za cenu dostupnou handicapovaným. Chtěli bychom najít výrobce, jehož jediným cílem není jen zisk, ale především snaha pomoci lidem, kteří to potřebují.

Jan: Co se týká ceny zařízení: když jsme teď nechali dělat první sérii systému I4Control®, tak se cena pohybovala kolem 11 tisíc. Ale jedná se jen o jednu sérii, žádnou hromadnou výrobu… Jen pro srovnání – handicapovaní v současné době používají pro ovládání počítače například tzv. touchscreen a ústní tyčinku a cena tohoto zařízení se pohybuje mezi 25 a 30 tisíci korunami.

Nastínili jste, že vaše zařízení bude mít využití i v medicíně. Kde konkrétně?

Marcela: Náš systém by měl přispět k objektivizaci postupů léčby. Například při vyšetření rovnovážného aparátu, při rehabilitaci paralytického strabismu, tedy při léčbě šilhání apod., kde není možné zjištěné poznatky kvantifikovat. Naše zařízení by mělo přispět k vytvoření jednotné metody a postupu při stanovení diagnózy a při léčbě.

Může pomoci také pro ranou diagnostiku dyslexie, což je porucha čtení, která se u dětí obvykle rozpoznává asi tak ve druhé, třetí třídě základní školy. Děti se za svůj nedostatek stydí a mají psychické problémy. Náš systém by mohl odhalit tuto poruchu už v mateřské školce.

Nejnovější námět na využití našeho systému je diagnostika Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Jedna ze současných lékařských hypotéz totiž soudí, že první projevy této nemoci se projevují jako problémy s tzv. prostorovou pamětí. Ta se v současnosti vyšetřuje pomocí touchscreenu, kdy pacient ukazuje na obrazovce, na jakém místě byly před chvílí na určitou dobu předměty zobrazeny. Problém je nejen v tom, že toto zařízení je drahé, ale navíc dráha mezi mozkem a rukou je poměrně dlouhá a hrozí nebezpečí, že by se tam vloudil ještě jiný element, signál, který by mohl výsledek ovlivnit. Naše zařízení se tedy jeví jako ideální, protože zkoumaná nervová dráha je nejkratší.

Jak zjišťujete, kde všude by mohl mít váš vynález uplatnění? Chodí za vámi samotní lékaři?

Marcela: Teď již ano. Ale to je až výsledek mediální publicity našeho systému. Až dosud jsem hledala inspiraci v odborných článcích na internetu a pak jsem sama kontaktovala odborníky, abych zjistila, zda jsou moje představy reálné.

V současné době jsme nalezli nadějná výzkumná témata pro spolupráci s neurologickým oddělením fakultní nemocnice v Motole. Nadále spolupracujeme s Jedličkovým ústavem a hledáme další oblasti využití systému I4Control®.