Havlíčkův Brod - Zdravotně postiženým starý rok mnoho štěstí nepřinesl. Například jejich šance na trhu práce se nijak nezlepšily, rovněž bariéry, které jim brání žít jako zdraví spoluobčané, se odstraňují jen pomalu. Například na podzim vyšla nová úprava zákoníku práce, která již nenutí zaměstnavatele, kteří chtějí propustit zdravotně postiženého ze zaměstnání, aby získali souhlas úřadu práce. To se nelíbí například Jiřině Kocmanové ze Skorkova, která je tlumočnicí znakové řeči a předsedkyní organizace Svazu neslyšících a nedoslýchavých na Havlíčkobrodsku. "Situace handicapovaných na trhu práce je i tak dost špatná. Postižení těžko hledají práci, navíc teď mohou být kdykoliv propuštěni. Například Svaz neslyšících a nedoslýchavých je ale rozhodnut své členy bránit před cíleným propouštěním a poskytnout jim radu a pomoc," zdůraznila Kocmanová. Jak přiznává, zatím se naštěstí nesetkala s podobnými případy. Ani podle úřadu práce po změnách v zákoníku zatím počet zdravotně postižených v evidenci nijak výrazně nestoupl. To nic nemění na tom, že handicapovaní tvoří skupinu uchazečů o práci, která setrvává v evidenci dlouhou dobu a jen těžce nachází uplatnění. Také bariéry, které brání zdravotně postiženým pohybovat se v ulicích měst stejně jako zdraví spoluobčané, se podle Kocmanové odstraňují krok po krůčku, ale dost pomalu. Za pravdu jí dává i vozíčkář Karel Dvořák z Chotěboře. "Již před dvěma lety jsem upozorňoval městské radní, aby zajistili u chodníků aspoň v centru města nájezdy pro vozíčkáře a umožnili jim vjezd do budovy chotěbořského zdravotního střediska. Nic se neděje, potažmo nic se nezměnilo. Například do chotěbořského marketu se s vozíkem nedostanu, do zdravotního střediska mě musejí vynášet sanitáři. Je to ponižující. Přál bych si, abych mohl chotěbořské radní posadit na celý den na vozík a umožnit jim, aby si vyzkoušeli na vlastní kůži, co jako vozíčkář musím prožívat," rozhořčil se Dvořák.