Přestože česká psychiatrie má svou koncepci zpracovanou podle nejnovějších poznatků o možnostech optimálního zajištění péče a služeb, v praxi přetrvávají některé zásadní systémové nedostatky. Nepomohlo ani ustavení komise pro implementaci této koncepce, ačkoliv toto grémium má statut poradního orgánu MZ. Vyplynulo to z diskuse na semináři v senátu 24. listopadu, který zorganizovaly Psychiatrická společnost ČLS JEP a Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví. Klíčovými problémy je nepromítnutí nového systému poskytování a financování péče o duševně nemocné do zákonů, což například WHO ve své zprávě z roku 2001 o duševním zdraví považuje za nezbytnou součást jakéhokoliv reformního úsilí. ČR potřebuje snížit počet psychiatrických léčeben, ty zbývající modernizovat a dát jim nový obsah činnosti, naopak posílit je třeba služby v obcích (co nejblíže pacientovi a rodině), ať už ve formě denní péče či rehabilitačních služeb. Jan Pfeiffer se svými spolupracovníky za Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví poukazuje také na nerovnoměrné zajištění služeb v regionech, kdy výpadky určitého druhu péče v jednotlivých lokalitách znamenají, že pacienti jsou často léčeni příliš daleko od domova (včetně dětí), takže rodina za nimi musí cestovat někdy až 150 kilometrů.

WHO očekává, že kolem roku 2020 bude lidská společnost duševními poruchami zatížena dokonce až z 15 procent. Na závažnost této problematiky s dopadem nejen na život rodin, ale i na celkový chod státu upozornil na semináři v senátu například i exprezident Světové psychiatrické společnosti Norman Sartorius. Na konkrétních příkladech ukázal zákonitý negativní vývoj v rodinách i celé společnosti, pokud stát nezajistí adekvátní pomoc. Závažné duševní onemocnění u jednoho člena rodiny často ekonomicky, sociálně i zdravotně poznamená celou rodinu. Ta se zpravidla rozpadne, ekonomicky neprosperuje a její členové jsou nakonec odkázáni na nějakou formu sociálních dávek. Lepší vývoj nastane při legislativně a institucionálně dobře zajištěné včasné a účinné pomoci. Počáteční investice v podobě dostatečného podílu HDP, věnovaného na komplexní a účelně organizované služby, například sníží počet sebevražd, eliminuje nefunkčnost rodin včetně zachování jejich ekonomické prosperity. Například včasná sociální podpora prokazatelně snižuje počet duševních nemocí, uvedl N. Sartorius. Poskytl ukázku dokonale promyšleného způsobu poskytování služeb: jedna léčebna může pro určitý počet obyvatel zajišťovat ambulantní či denní péči, případně i lůžkovou pro krizové stavy, a zejména odbornou domácí péči, jíž lze snižovat potřebu ústavních hospitalizací. Anglie postavila moderní péči na menších specializovaných komunitních týmech, které jsou schopny zvládnout všechny druhy služeb a pracují zvláště v domácnosti pacienta (včetně zajištění pečovatele). "I krize lze řešit doma," tvrdí N. Sartorius. Zrušení mnoha psychiatrických lůžek v Anglii nepřineslo ani vyšší počet sebevražd, ani vyšší počet bezdomovců, a počet vražd spáchaných osobami s duševním postižením je stabilní, přestože obecně vražd přibylo. V závěru svého vystoupení vybídl N. Sartorius Českou republiku, aby se konečně i ona připojila k programům Světové psychiatrické společnosti v oblasti reforem péče. Do těchto programů se v podstatě zapojil celý svět kromě ČR a Zambie, uvedl s úsměvem.