Jedno indiánské přísloví praví, že co není darováno, je ztraceno. V době vánoční se otvírají srdíčka a také peněženky většině lidí. Ale procházíte-li ulicí a mimoděk posloucháte, co si lidé povídají, je vám jasno, že postoj k rozličným dobročinným sbírkám je dosti negativní. Proč tomu tak je? Je pravdou, že tradice dárcovství u nás byla na dlouhou dobu přerušena, ale nemyslím si, že to je ten pravý důvod. Dnes mě např. oslovili dva prodejci časopisu Lev s tím, abych přispěla na postižené děti. Když jsem se snažila zjistit na jaké konkrétní účely půjde výtěžek z prodeje tohoto časopisu, nedozvěděla jsem se to. Jako matku postiženého dítěte mě velmi uráží jestliže se jakákoliv aktivita skrývá za "příspěvkem na postižené děti". V ulicích se dnes pohybovali také mladí lidé s kasičkami, prodávající červenou stužku s tím, že "vybírají na AIDS".A myslím, že zde je podstata problému, proč se lidé začínají k podobným akcím stavět negativně. Jestliže organizace chtějí získávat prostředky od veřejnosti (a je to správné), měly by především s veřejností budovat jistý vztah.

Rozhodně by měly být schopné odpovědět na otázky:

• Na jaký projekt potřebují finanční prostředky?
  
• Proč je tento projekt potřebný?
  
• Kdo jej bude realizovat?
  
• Kdy bude realizován?
  
• Kde bude realizován?
  
• Jak bude realizován?

Lidé nechtějí přispívat na AIDS, žlutou zimnici či bůhvíco jiného. Chtějí přispívat na konkrétní věci, pro konkrétní projekty, nejlépe těm, které znají , kterým důvěřují, tam kde si mohou ověřit, že jejich příspěvek je využit účelně a smysluplně. Jestliže dobrovolníci prodávají stužky, měli by o organizaci něco vědět, měli by za ni "kopat", měli by lidem poskytnout pocit, že udělali něco správného a ne, že zase někdo "otravuje". Organizace by se zřejmě na tyto sbírky měly lépe připravovat. A to i tím, že dobrovolníci, kteří vyráží do ulic budou správně proškoleni. Organizace by si měly uvědomit, že dobrovolníci jednají jejich jménem. Možná sice dostanou nějaký výtěžek ze sbírky, ale pokud se veřejnost neztotožní s jejich myšlenkami, nebudou se k nim vracet, nebudou je sami vyhledávat, nedarují jim nic sami a nevytvoří si k nim kladné vztahy.

Mysleme na druhé, otvírejme svá srdce, ale požadujme striktně, abychom měli informace, na které máme morální právo.