Na Karlově univerzitě v Praze studuje v současné době 140 zdravotně postižených studentů. Občanskému sdružení Užitečný život se díky osobní asistenci daří jejich studijní podmínky alespoň trochu usnadnit. Problémů je dost: nevyhovující budovy, městská hromadná doprava, nevyhovující ubytování na kolejích, nedostatek studijních materiálů v digitálních verzích pro nevidomé, obtíže v mezilidské komunikaci - od ignorace až po obtěžující ohleduplnost. "Ze začátku to bylo na škole trochu rozpačité. Profesoři nevěděli, jak se ke mně chovat, jak mě vyvolávat, co můžu a co ne. Museli se naučit, že problém je pouze v tom, že já nevidím. Žádný extra zvláštní přístup nepotřebuju," říká Jana Moravcová, studentka češtiny a filozofie. Jednou z cest, jak odstranit některé z těchto problémů, je osobní asistence. Sdružení Užitečný život bylo založeno už v roce 1991. Původně pomáhalo zdravotně postiženým dětem, ale i zdravé mládeži, s využíváním volného času. Postupně jejich tehdejší "děti" vyrostly a hlásily se na vysoké školy. V tu chvíli se ukázalo, že bez pomoci druhých je pro zdravotně postiženého člověka vysokoškolské studium téměř nemožné. "Zdravotně postižení studenti Karlovy univerzity dnes dostávají příspěvek na odměňování osobních asistentů, samotné osobní asistenty si ale musejí shánět sami. To představuje problém mnohdy vedoucí až k ukončení studia a také zásadní bariéru odrazující především mimopražské uchazeče," vysvětluje sdružení na svých internetových stránkách. Nápad vytvořit organizaci, která zprostředkuje osobní asistenci, přišel po návratu jednoho ze zakladatelů sdružení Užitečný život Dalibora Šmída ze Skotska, kde takový systém už dávno efektivně funguje. "Přišlo nám trapné, že se univerzita nedokáže postarat o handicapované studenty," říká Lukáš Krump, další ze zakladatelů sdružení a současný koordinátor osobní asistence pro studenty univerzity. "My jsme nejdříve zdravotně postiženým vypomáhali jako kamarádi. Když se ale objevila možnost čerpat na osobní asistenci dotace z ministerstva školství, rozhodli jsme se tuto službu poskytovat přes Užitečný život," uvádí L. Krump. Osobní asistenty dělají většinou buď rodinní příslušníci zdravotně postiženého studenta, nebo jiní studenti, pro které je příjemnější vydělat si peníze například skenováním materiálů pro spolužáka, než sedět osm hodin v hypermarketu za pokladnou. Finančně to vyjde téměř nastejno. Padesát korun za hodinu brigády platí každá studentská agentura. "Vyvěsili jsme ve všech budovách univerzity letáky, že sháníme osobní asistenty. Až nás překvapilo, kolik lidí se nám přihlásilo. Bylo to o mnoho víc, než jsme v tu chvíli potřebovali." říká L. Krump. Peníze na výplaty osobních asistentů dotuje ministerstvo školství už druhým rokem. "Platíme podle počtu odpracovaných hodin od tisíce do osmi tisíc korun za měsíc, podle potřeby klienta. Zatím se nám vždy podařilo pokrýt celé výdaje, takže zdravotně postižený student už nemusí nic doplácet ze svého," říká s uspokojením Lukáš Krump.