Moderátor (Drahomíra Račáková):

Vozíčkáři v Přerově nesmějí mimo speciálně vyhrazené hodiny užívat místní bazén bez průvodce. Zakazuje jim to provozní řád. Povinnost mít průvodce jim ale neukládá žádný zákon. Jednání provozovatelů bazénu proto považují za diskriminaci.

Josef Macík je těžce zdravotně postižený a plavání mu pomáhá v rehabilitaci. Stálého průvodce nemá, tak může chodit na bazén pouze dvakrát týdně, kdy mají vozíčkáři k dispozici na 1,5 hodiny vyhrazený pás.

Josef macík, držitel průkazu ZTP/P:

Dělají tu peklo, dělají všechno pro to, abychom se sem nechodili koupat. Prostě nás nechtějí sem pouštět bez doprovodu. Nemám na to, abych si průvodce zaplatil.

František Kafka, Služby města Přerova:

Jsou povinni mít doprovod. Na tom musíme trvat, protože nemůžeme v rámci veřejnosti dohlédnout na to, aby se jim nic nestalo. Je to pro jejich bezpečnost.

S tím ale nesouhlasí oborníci, kteří s vozíčkáři pracují.

Iva Sibrová, vedoucí, Centrum pro zrakově postižené:

Jednání pracovníků přerovského bazénu vzhledem k držitelům ZTP/P považuji za diskriminaci. Každý člověk by měl mít svobodnou vůli rozhodnout se, kdy chce jít na bazén, proto je bezbariérově upravený.

Povinnost mít v těchto případech průvodce neukládá podle Kateřiny Beránkové z Ministerstva práce a soc. věcí žádný zákon.

Kateřina Beránková, mluvčí Ministerstva práce a soc. věcí:

Pokud si je ale provozovatel bazénu vědom toho, že není schopen např. v případě požáru zajistit bezpečnost všem návštěvníkům, je tento požadavek legitimní a není možné provozovatele nutit k tomu, aby vozíčkáře pustil do bazénu samotné.

Měsíčně navštíví přerovský bazén zhruba 25 vozíčkářů, pouze 3 z nich používají vyhrazené hodiny. O celé kauze nyní vozíčkáři jednaní s přerovskou radnicí, která bazén vlastní.