Ztratíte-li práci, povedou vaše první kroky zpravidla na úřad práce. Očekáváte totiž, že vám stát v době nezaměstnanosti finančně pomůže. Víte ale jaká je realita? Kolik peněz se dá ze státní kasy formou podpory v nezaměstnanosti získat? O co můžete žádat, pokud jste nezaměstnaný čerstvý absolvent?

Pro nárok na podporu je třeba splnit určité podmínky. Jednou ze základních je potřebná délka zaměstnání. Ta se posuzuje za poslední 3 roky a musí v tomto období celkem dosáhnout alespoň 12 měsíců. Jako na zaměstnání se nahlíží i na další 'činnosti': pobírání plného invalidního důchodu, výkon vojenské či civilní služby, péče o dítě do 4 let nebo v případě zdravotně postiženého dítěte péče až do 18 let, péče o bezmocnou osobu za podmínek stanovených zákonem. Naopak se nově od října letošního roku nezapočítává do doby zaměstnání doba studia. Nezaměstnaným absolventům škol tak podpora ze zákona nenáleží a dostane ji jen ten student, kterému se i při studiu podařilo získat v posledních 3 letech alespoň 1 rok doby zaměstnání (musí však jít o příjem, ze kterého je řádně odváděno sociální pojištění). Pro mnohé studenty se tak situace značně zkomplikovala. Pokud student nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti, může si po svém zaevidování na úřadu práce požádat alespoň o dávku sociální potřebnosti (dorovnání příjmů do životního minima). Podpora v nezaměstnanosti není přiznávána automaticky každému nezaměstnanému, naopak si nezaměstnaný musí písemně požádat a doložit všechny potřebné doklady. Délka vyplácení podpory je od října 2004 odstupňována v závislosti na věku žadatele. lidé do 50 let mají nárok na podporu v délce max. 6 měsíců, lidé mezi 50 a 55 let, kteří byli účastni důchodového pojištění v délce minimálně 25 roků, mají nárok na délku podpory max. 9 měsíců, lidé starší 55 let, kteří byli účastni důchodového pojištění v délce minimálně 30 roků, mohou pobírat podporu max. 12 měsíců. Pokud nezaměstnaný byl již v předchozích 3 letech na úřadu práce veden, ale nevybral si celou délku podpory, protože nastoupil do zaměstnání a nyní odpracoval alespoň 3 měsíce, bude mít nárok na podporu znovu v celé délce. V opačném případě si může vyčerpat pouze zbývající část podpory. Naopak, pokud nezaměstnaný délku podpory v předchozích 3 letech zcela vyčerpal, vznikne mu na podporu znovu nárok až po odpracování 6 měsíců. Pokud nezaměstnaný pobírá nemocenské dávky z ochranné lhůty z předchozího zaměstnání, podpora v nezaměstnanosti mu po tuto dobu nenáleží. A kolik vlastně sama podpora činí? U zaměstnanců se vypočítává z průměrného čistého měsíčního výdělku z posledního zaměstnání, tento výdělek se zjišťuje za poslední kalendářní čtvrtletí. U OSVČ se pak počítá z posledního vyměřovacího základu pro odvod sociálního pojištění, tento se přepočítává na měsíční průměr.Pokud nezaměstnaný pracoval před evidencí na ÚP současně ve více zaměstnáních či byl zaměstnán a k tomu ještě podnikal, vypočte se mu podpora ze součtu příjmů z těchto zaměstnání nebo ze součtu mzdy a vyměřovacího základu z podnikání. Samotná výše podpory pak první 3 měsíce činí 50 % a po zbývající dobu 45 % (zde došlo ke zvýšení, protože před říjnem 2004 se započítávalo 40 %) z průměrné mzdy či z vyměřovacího základu. Špatnou zprávou pro nezaměstnané s vyššími příjmy je maximální výše podpory, která činí 2,5násobek životního minima dospělého občana, tj. v současné době 10 250 Kč měsíčně. Pokud nezaměstnaný není bez vlastního zavinění schopen doložit příjem z posledního zaměstnání nebo nenastoupí-li na úřad práce přímo ze zaměstnání ale např. po mateřské dovolené, vypočítává se mu podpora z životního minima pro jednotlivce, tedy z částky 4 100 Kč. Podpora v nezaměstnanosti se vyplácí zpětně za uplynulý měsíc obdobně jako mzda ze zaměstnání. Zase do práce Pokud nezaměstnaný nastoupí do zaměstnání či mu začne být vyplácen starobní či plný invalidní důchod, je zřejmé že s evidencí na ÚP skončí i výplata podpory. Pokud je však nezaměstnaný sankčně vyřazen z evidence, kdy s úřadem práce např. řádně nespolupracuje atd. (viz článek Jak to od října chodí na úřadech práce), má se za to, že je mu po dobu 3 měsíců podpora vyplácena, tudíž o ni za tuto dobu přijde. Od říjnové splátky podpory (tj. tu, kterou uchazeči o zaměstnání fyzicky obdrží v listopadu 2004) se do ní již promítnou změny, které s sebou tento nový zákon přinesl. Především bude podpora odejmuta těm absolventům škol, kteří nesplní potřebnou dobu zaměstnání a těch bude zcela jistě převážná většina. Na druhou stranu bude zvýšena podpora od 4 měsíce poskytování a to z 40 na 45 % z průměrné mzdy či z vyměřovacího základu a také bude prodlouženo její poskytování starším uchazečům. Jaký názor máte na uvedené změny vy? Jsou to změny k lepšímu? Budou pro nezaměstnané dostatečně motivující k hledání dalšího zaměstnání? |Ludmila Řezníčková 200410210002|Zemětřesení v pojistných smlouvách III.|V závěru naší trilogie o zákonu o pojistné smlouvě se zaměříme na to, kdo nám vlastně podle nové právní úpravy může uzavření pojistné smlouvy nabízet. Ale především si řekneme, co by tito zprostředkovatelé měli splňovat, co všechno mohou a co naopak nesmějí, na co bychom si při styku s nimi měli dát pozor a s kterým z nich jednat v jaké situaci. |V předchozích dílech jsme se věnovali nové právní úpravě pojistné smlouvy jako takové. Nejprve jsme v úvodním článku upozornili na slabá místa zákona. Poté jsme ve druhé části naopak vyzdvihli některá nesporná pozitiva a popsali nové pojmy, které zavádí. Jak nová legislativa upravuje činnosti se vznikem pojistné smlouvy související? Zaměstnanec versus zprostředkovatel Pojistnou smlouvu nám po 1. 1. 2005 mohou nabízet dvě skupiny osob (jde-li o osoby, jejichž domovským státem je Česká republika). Tou první jsou zaměstnanci pojišťoven, tou druhou pojišťovací zprostředkovatelé zapsaní v registru Ministerstva financí. Na činnost zaměstnanců pojišťoven se vztahuje zákon o pojišťovnictví a zákon o pojistné smlouvě, nevztahuje se na ně však zákon 38/2004Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích. V důsledku toho má zaměstnanec pojišťovny méně povinností vůči klientovi než zprostředkovatel. Příkladem je tato povinnost: "Před uzavřením pojistné smlouvy je pojišťovací zprostředkovatel povinen, zejména na základě informací poskytnutých klientem a v závislosti na charakteru sjednávaného pojištění, zaznamenat požadavky a potřeby klienta, související se sjednávaným pojištěním, a důvody, na kterých pojišťovací zprostředkovatel zakládá svá doporučení pro výběr daného pojistného produktu." Navíc je zprostředkovatel povinen mít tyto informace písemně k dispozici pro případ stížnosti klienta. Jestliže tedy uzavřete pojistnou smlouvu se zprostředkovatelem, víte, že musí existovat písemné informace, které následně můžete použít jako důkaz při vymáhání škody. A to pochopitelně v případě, kdy pojistka nesplňovala to, co jste si při jejím sjednávání přáli a co vám bylo přislíbeno. Pokud si ovšem sjednáte stejnou pojistku prostřednictvím zaměstnance pojišťovny, na takový písemný záznam z jednání nemáte nárok a případné vymáhání škody se tím výrazně komplikuje. Pojišťovací zprostředkovatelé Zákon definuje několik kategorií pojišťovacích zprostředkovatelů. Pojďme se na ně podívat z pohledu toho, co od nich může klient očekávat. 1) Vázaný pojišťovací zprostředkovatel Plné znění zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích naleznete na tomto místě. Od tohoto zprostředkovatele můžeme očekávat zpravidla nabídku pouze jedné pojišťovny. Pokud by nám nabízel služby více pojišťoven, nesmí jít o konkurenční produkty. Může to tedy být životní pojistka od pojišťovny A a například pojištění domu od pojišťovny B, životní pojistka od pojišťovny A i B ale nikoliv. Vázaný pojišťovací zprostředkovatel jedná jménem a na účet pojišťovny, ta jej odměňuje a ta také zodpovídá za škody, které svojí činností způsobí. Není to však zaměstnanec pojišťovny, ale OSVČ, která podniká na základě zápisu do registru Ministerstva financí. Vázaný pojišťovací zprostředkovatel nesmí inkasovat pojistné, musí tedy vždy předávat pokyny k platbě přímo na účet pojišťovny (například složenku). Nesmí ani zprostředkovávat pojistné plnění.Z hlediska kvalifikace u něj zákon požaduje pouze základní stupeň, tedy odbornou zkoušku složenou v pojišťovně, profesní organizaci nebo školícím zařízení (jejich seznam je uveden v prováděcí vyhlášce k zákonu) nebo odborné vzdělání. Není vyžadována žádná praxe. 2) Pojišťovací agent Od něho můžeme očekávat nabídku více pojišťoven, a to i konkurenčních produktů. V tomto případě pro něho platí následující pravidlo:

"Jestliže pojišťovací zprostředkovatel zakládá své doporučení klientovi na analýze nabídky pojišťoven, pak musí své doporučení poskytnout na základě analýzy dostatečného počtu pojistných produktů nabízených na trhu tak, aby mohl podle odborných kritérií doporučit uzavření pojistné smlouvy odpovídající potřebám a požadavkům klienta." Pojišťovací agent jedná jménem a na účet pojišťoven, se kterými má smlouvu, je vázán jejich předpisy a je jimi také odměňován. Smí inkasovat pojistné a smí i zprostředkovávat pojistné plnění, pokud má toto ujednáno ve smlouvě s příslušnou pojišťovnou. Pokud jde o odpovědnost za způsobenou škodu, pak musí mít buď písemně ujednáno se všemi pojišťovnami, se kterými má smlouvu, že za tyto škody odpovídají přímo tyto pojišťovny, nebo musí mít uzavřenou pojistku s limitem pojistného plnění nejméně ve výši odpovídající hodnotě 1 miliónu euro na každou pojistnou událost. V případě souběhu více pojistných událostí v jednom roce pak nejméně ve výši odpovídající hodnotě 1,5 miliónu euro. Z hlediska kvalifikace zákon požaduje u agenta střední kvalifikační stupeň, tedy odbornou zkoušku složenou před komisí Ministerstva financí nebo odborné vzdělání a dvouletou odbornou praxi. V zákoně je poněkud nesystémově definován ještě pojišťovací agent, který má smlouvu pouze s jednou pojišťovnou. Vztahují se na něj tedy všechna ustanovení zákona pro vázaného pojišťovacího zprostředkovatele, ale na rozdíl od něj smí inkasovat pojistné. Toto nesystémové a značně neobratné ustanovení zákona je podle všeho výsledkem lobby pojišťoven, které potřebují, aby jejich vázaní zprostředkovatelé mohli inkasovat pojistné, ale současně jim stačil pouze základní kvalifikační stupeň. V registru budou podle návrhu vyhlášky vedeni jako "vázaní pojišťovací agenti", ač zákon tento pojem nezná. Od tohoto zprostředkovatele lze tedy očekávat nabídku pouze jedné pojišťovny. 3) Pojišťovací makléř Postavení tohoto zprostředkovatele je výrazně odlišné od předcházejících v tom, že je při své činnosti vázán smlouvou s klientem. Může být ale za svoji činnost odměňován pojišťovnou nebo zajišťovnou, není-li s klientem ujednáno jinak. Činnost makléře je definována takto: "V závislosti na obsahu smlouvy s klientem pojišťovací makléř zpracovává komplexní analýzy pojistných rizik, návrhy pojistných nebo zajistných programů, poskytuje konzultační a poradenskou činnost, provádí správu uzavřených pojistných nebo zajišťovacích smluv, sleduje lhůty k jejich revizi, spolupracuje při likvidaci pojistných událostí."Makléř musí být vždy pojištěn pro případ způsobené škody pojistkou s limitem pojistného plnění nejméně ve výši odpovídající hodnotě 1 miliónu euro na každou pojistnou událost, v případě souběhu více pojistných událostí v jednom roce nejméně ve výši odpovídající hodnotě 1,5 miliónu euro. Z hlediska kvalifikace zákon požaduje u makléře vyšší kvalifikační stupeň, tedy nejpřísnější odbornou zkoušku složenou před komisí Ministerstva financí nebo odborné vzdělání a čtyřletou odbornou praxi. 4) Podřízený pojišťovací zprostředkovatel Agent a makléř smí ke své činnosti využívat podřízené pojišťovací zprostředkovatele. S těmi asi klient přijde do kontaktu nejčastěji, neboť agenti a makléři budou zpravidla právnické osoby, které budou pro přímé jednání s klienty využívat právě podřízené pojišťovací zprostředkovatele. Podřízený zprostředkovatel jedná vždy jménem a na účet agenta nebo makléře, se kterým má smlouvu. Tímto je také odměňován a tento zodpovídá za škody, které svojí činností podřízený zprostředkovatel způsobí. Nesmí inkasovat pojistné ani zprostředkovávat pojistné plnění. Pro jeho činnost postačuje základní kvalifikační stupeň podobně jako pro vázaného zprostředkovatele. Podle zatím neoficiálního výkladu Ministerstva financí ovšem takový podřízený zprostředkovatel se základním kvalifikačním stupněm nesmí provádět odbornou činnost - tedy zejména analýzu a výběr vhodného produktu. Tuto činnost musí podle tohoto výkladu vykonat agent, resp. makléř prostřednictvím osoby se středním, resp. vyšším kvalifikačním stupněm a podřízený zprostředkovatel se základním kvalifikačním stupněm pak klientovi pouze předloží výsledek této práce a uzavře s ním příslušné smlouvy. Pokud by měl být touto odbornou činností pověřen podřízený zprostředkovatel, musel by splňovat střední, resp. vyšší kvalifikační stupeň. Nutno konstatovat, že tento výklad zákona má jistou logiku. Chcete vědět, jaké jsou povinnosti zaměstnanců pojišťoven i zprostředkovatelů (vyplývají ze zákona 37/2004 sb). a platí již od 1. května 2004!)? Měli byste rovněž vědět, jaké jsou povinnosti pouze zprostředkovatelů (vyplývají ze zákona 38/2004Sb.) a platí od 1. 1. 2005. S kým ano a s kým ne? Každý klient bude mít možnost si ověřit, s kým má tu čest. Ministerstvo financí povede veřejně přístupný registr, kde bude možné ověřit, zda ten, kdo klientovi nabízí nějakou zprostředkovatelskou službu v pojišťovnictví, je k nabízení takové služby oprávněn, tedy zda je zaregistrován v příslušné kategorii zprostředkovatelů. Vzhledem k tomu, že zákon obsahuje 6měsíční přechodné období pro podání žádosti o zápis do registru a 2 měsíční lhůtu pro jeho realizaci, tak je třeba počítat s tím, že prvních 8 měsíců roku 2005 mohou služby legálně nabízet i osoby v registru doposud nezapsané! Musí však jít o osoby, které tuto činnost vykonávaly k 31. 12. 2004. Kdo bude chtít činnost zahájit až po 1. 1. 2005, bude muset být nejprve zapsán do registru a pak teprve bude moci služby nabízet. Je také dobré vědět, že zákon obsahuje 2letou lhůtu pro prokázání kvalifikace u těch, kteří činnost vykonávali k 31. 12. 2004. Do 31. 12. 2006 tak ještě zápis v registru nebude znamenat, že příslušná osoba splňuje kvalifikační předpoklady. Plnohodnotné informace bude registr poskytovat až od 1. 1. 2007. Klientům lze doporučit, aby přednostně vyhledávali zprostředkovatele, který má oproti zaměstnanci pojišťovny více povinností a lze se u něho domáhat případné náhrady škody s větší nadějí na úspěch. Pokud si klient sám vybere vhodný produkt i pojišťovnu, pak lze doporučit uzavřít smlouvu přes vázaného zprostředkovatele příslušné pojišťovny. Pokud chce klient předložit více konkurenčních nabídek nebo chce mít pro oblast pojištění jednoho partnera, ale nikoliv jednu pojišťovnu, je dobré vyhledat agenta s přiměřeným počtem nasmlouvaných pojišťoven. A kdo chce, aby se mu o všechna pojištění včetně případných plnění někdo komplexně postaral, musí uzavřít smlouvu s makléřem. Tuto možnost zatím využívaly spíše velké a střední firmy a je otázkou, zda pro makléře bude rentabilní působit v oblasti retailové klientely. Lze tedy zřejmě konstatovat, že dobrý agent s dostatečným počtem nasmlouvaných pojišťoven bude jakousi zlatou střední cestou pro většinu soukromých klientů. Je toto rozdělení pojišťovacích zprostředkovatelů vyhovující?