Ke spánku a usínání patří také některé jevy, které jsou nepříjemné, mohou postiženého vystrašit. Přitom nejsou vůbec nebezpečné a nemohou nikomu ublížit.

Hypnagogické záškuby jsou náhlé, spontánní, rychlé záškuby svalstva končetin, případně i trupu a hlavy, které se objevují během usínání. Asi 60–70 % populace má zkušenost s tímto typem mimovolných pohybů, které jsou neškodné. Frekvence i četnost hypnagogických záškubů může vzrůstat v obdobích s vyšší emocionální zátěží, zvýšeného stresu, při nadměrné tělesné námaze či vyšších dávkách kofeinu.

Hypnagogické pseudohalucinace patří mezi nepravé halucinace a vznikají tím, že se při usínání uvolní snový automatismus, ačkoliv člověk ještě nespí a je z velké části orientován a v kontaktu s realitou. Je to přechod z bdění do snu. Zpravidla jsou zrakové a sluchové. Člověk se vidí v jiné situaci, než je, vidí v místnosti cizí osoby nebo předměty, slyší je mluvit. Je překvapen, co se děje, protože si zároveň uvědomuje, že je ve své posteli. Řidčeji se podobné přeludy objeví také při probuzení (vigilagogické).

Chrápání (ronchopatie) je v populaci zcela běžné, je častější s postupujícím věkem. Přes 60 % mužů a 45 % žen ve věku nad 60 let chrápe. Neobvyklé, nepravidelné chrápání však může být příznakem vážnějšího problému, např. syndromu spánkové apnoe (krátká zástava dechu).

Bruxismus – skřípání zubů, je vyvolán rytmickými stahy žvýkacích svalů během spánku. Skřípání zubů se může objevit v kterémkoli spánkovém stadiu, může být i velmi hlučné a značně obtěžující pro okolí. Samotného spícího zvuky vzbudí málokdy, ale při častých epizodách hrozí poškození chrupu – obroušení třecích plošek zubů, záněty dásní či okostice anebo poruchy čelistního kloubu. Řešením je konzultace zubního lékaře – používají se různé ortodontické aparátky, pomoci však mohou i léky (například clonazepam).

Somnilogie – mluvení ze spaní – se vyskytuje častěji u dětí, ale běžně se objevuje i u dospělých. Spící může mluvit spontánně, ale někdy je možno somnilogii navodit konverzací – spící nám „odpovídá“ na otázky. Takovému mluvení ze spaní se pak říká somnidialogie. Nejčastěji spící pronáší jen slova nebo útržky vět, jeho proslov je často nelogický nebo málo srozumitelný, občas se objeví i agresivní obsahy. Somnilogie se může vyskytovat ve všech spánkových stadiích, častější bývá v obdobích stresu a emocionální zátěže.

Somnambulismus (lidově náměsíčnost) je stav, kdy se vyskytuje komplexní motorické chování ve spánku. Nejčastěji se epizody somnambulismu objevují v první polovině noci, kdy spíme hlubokým non-REM spánkem (stadia 3 a 4). Spící provádí složité pohyby, vstane z lůžka, chodí po ložnici, může i vyjít ven. Somnambul má oči otevřené, vyhýbá se překážkám, otevře si dveře apod. Někdy i iluzorně vnímá okolí a objeví se somnilogie, většinou však chodí mlčky. Po různě dlouhé době se vrátí do postele nebo se uloží tam, kde zrovna je, a spí dále. Představa o tom, že náměsíční chodí po střeše, je lidovou nadsázkou, ale v literatuře můžeme nalézt poměrně dost případů, kdy se člověk vážně poranil například pádem z okna nebo tím, že vyšel z domu a vstoupil do rušné vozovky.

Spánková opilost je definována jako stav nedokonalého probuzení, které je provázeno dezorientací, zpomalenou reaktivitou a dalšími neurologickými příznaky. Postižený se chová, jako by byl opilý, mluví z cesty, motá se… Spánková opilost typicky nastává, pokud jsme probuzeni z hlubokého spánku (stadia non-REM 3 a 4) – nejčastěji tedy při probuzení v první polovině noci (obdobně jako u somnambulismu).

Spánková obrna. Při spánkové obrně se spící člověk probouzí do bdělého vědomí a ví, že se probudil. Je plně orientovaný, ale nemůže se ještě nějakou dobu pohnout. V podstatě se jedná o to, že několik desítek sekund po probuzení může přetrvávat svalová atonie (úplné uvolnění), které je typické pro REM spánek. Tento stav bývá provázen pocity intenzivního strachu, postižený by chtěl často vykřiknout nebo dát nějak najevo okolí, že něco není v pořádku, ale kvůli atonii svalů se nemůže ani pohnout. Přestože spánková obrna vypadá hrozivě a je subjektivně nepříjemná, jedná se o naprosto neškodný stav, který se občas vyskytne u 40–50 % populace. Častější výskyt spánkové obrny můžeme zaznamenat u lidí, kteří pracují ve směnném provozu, při přeletech přes časová pásma (jet lag syndromu) a jiných poruchách cirkadiánního rytmu.

Ukázka je z knihy: Nespavost

Zvládání nespavosti a dalších poruch spánku.

Kvalita spánku a kvalita denního života spolu úzce souvisí. Dobře vyspalí se lépe přizpůsobujeme změnám a lépe řešíme každodenní problémy, platí to i naopak, když jsme spokojeni s prožitým dnem, tak po ulehnutí snadno usínáme. Nespavostí, která je subjektivně velice nepříjemně prožívána, trpí asi třetina lidí. Poruchy spánku se vyskytují téměř u všech duševních poruch, u zátěžových situací, emočního vypětí, úzkosti, bolestivých syndromů apod. Příručka uvádí základní informace o různých typech nespavosti (porucha usínání, časné buzení, mělký a nekvalitní spánek s opakovaným probouzením) a o dalších poruchách spánku, mezi něž patří například zvýšená spavost nebo porucha cyklu spánek-bdění. Shrnuje možné příčiny těchto poruch a představuje různé typy léčebných intervencí (léky, úpravy denního režimu, psychoterapie). Výklad je doplněn řadou příkladů.

Vydalo nakladatelství Portál