Existuje řada mýtů o nevidomosti, které se přitom nezakládají na pravdě. Přinášíme některé z nich.

Není pravda, že:

* slepci vidí jen tmu. I lidé, kteří nevidí, mohou vidět třeba šero nebo se jim vybavují barevné obrazce

* slabozraký se časem stane úplně slepým. Záleží na tom, proč je člověk slabozraký

* používáním se zrak slabozrakému člověku ještě víc kazí

* nevidomí od narození mají vyvinutý zvláštní smysl pro vnímání překážek, navíc mají mnohem lepší (často i hudební) sluch či hmat

* ve společnosti nevidomého by se nemělo mluvit o barvách a jiných zrakových vjemech, obratům jako: "podívej se", "uvidíme se" a podobně je třeba se vyhnout

* ztráta zraku s sebou automaticky nese úplnou závislost na ostatních

* na nevidomého musíme mluvit nahlas a zřetelně

* nezáleží na tom, zda nevidomému člověku budeme tykat, nebo vykat - není zcela svéprávný

* nevidomému může být docela jedno, jak je oblečen, stejně na sebe nevidí, proto jej druzí nemají právo kritizovat

* slepého zásadně neupozorňujeme na špinavé boty (nevhodné oblečení, chování apod.), protože bychom ho tím uráželi

* nevidomým lidem vadí soucit, proto je lepší raději bagatelizovat nebo trochu vulgarizovat