"Člověk se zdravotním postižením je v první řadě člověk, teprve potom hovořme o postižení. Handicapován je až v případě, že je kvůli svému postižení vyřazen ze společnosti," vymezila na nedávném semináři o integraci osob s postižením do společnosti Jana Hrdá z Pražské organizace vozíčkářů. "Nejde nám jen o toleranci, ale především o přijetí. Nechceme zvláštní opatření, ale taková, která budou vyhovovat všem lidem," zdůraznila a připomněla případy, kdy pomoc osobám s postižením nemusí nutně znamenat jejich zapojení do společnosti. Například speciální linky pražské městské dopravy pro osoby s tělesným postižením přepravují výhradně tyto cestující. Pražská organizace vozíčkářů marně bojuje o to, aby v těchto autobusech mohli jezdit i "normální" cestující. S pomocí je to podobně jako s prostředky, které se na integraci vynakládají: "Nechceme prostředky pouze čerpat, chceme se podílet na jejich vytváření," dodává J. Hrdá.

Vzdělávání je začátek

Začleňování studentů s postižením do systému běžných škol se za posledních deset let podstatně zlepšilo, přesto je studium na vysoké škole pro mnohé studenty s tělesným postižením velmi náročné. Pražská Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů vychází těmto adeptům studia vstříc. Studenti zde mohou absolvovat distanční studium, jehož výhodou je komunikace s vyučujícími prostřednictvím počítače. "Ke vhodným oborům pro tyto studenty patří právo v oblasti veřejné správy a ochrany duševního zdraví a také studium zahraničního obchodu," uvádí rektor školy Ondřej Asztalos. V příštím roce navíc škola vyšle jednoho ze studentů na zahraniční stáž. Škola připravuje také poradenské centrum pro studenty s postižením. Asistenční službu ve škole jim zajišťují jejich spolužáci. "Studenti distančního studia získají zdarma pomůcky, učebnice, studijní materiály a počítač. Přizpůsobíme jim také konzultační hodiny," představuje odborný asistent Jan Bureš zázemí projektu. "Státní správa by měla osoby s postižením zaměstnávat. Pokud má úředník například tělesné postižení, lépe porozumí požadavkům podobně handicapovaných občanů," zdůrazňuje.

Zahraniční zkušenosti mluví pro i proti

Zaměstnanost osob s postižením v ČR si v této příloze vyžádala samostatný článek (viz Pro osoby s postižením není dostatek práce, str. IV). Ani zahraniční zkušenosti však o zaměstnávání osob s postižením nemluví jednoznačně pozitivně. Na semináři Lidé s postižením v naší společnosti, který pro své studenty pořádala katedra humanitních studií Fakulty sociálních věd UK, informoval o situaci v Německu bývalý poslanec německého parlamentu Ilja Seifert z hnutí Independent Living. "V Německu například při dosažení plnoletosti nevzniká osobám se zdravotním postižením nárok na důchod. Dostávají sice sociální dávky, ale ty jsou velmi nízké. Podmínky k získání práce jsou tragické. Nezaměstnanost osob s postižením je v Německu ještě vyšší než v České republice," stěžuje si vozíčkář I. Seifert a dodává: "V Německu často vznikají nebezpečné diskuse typu kdo má právo na život. Část veřejnosti také prosazuje pro nás nepřijatelnou selekci lidských plodů před porodem."

Možnost integrace do společnosti podporují také různé formy samostatného bydlení. Zkušenost a možnou inspiraci nabízí irský model, jak ho popisuje Colin McMinn z irské komise pro lidská práva. "Za poskytování sociálního a speciálního bydlení v Severním Irsku zodpovídá regionální úřad pro bydlení. Spravuje speciální bytový fond a upravuje ho po materiální stránce. Nově podporuje také zavádění celoživotních domovů, jejichž pojetí i materiální vybavení se bude časem měnit spolu s potřebami jejich obyvatel."

Konec politické diskriminace

Integraci osob s postižením by měla napomoci také střednědobá koncepce státní politiky vůči občanům se zdravotním postižením, kterou letos na jaře předkládal tehdejší místopředseda vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské zdroje Petr Mareš. V koncepci, kterou vláda přijala koncem dubna letošního roku, se jasně říká: "Národní rada zdravotně postižených, ale i úřad veřejného ochránce práv či zmocněnec pro lidská práva v některých situacích poukazují na neuspokojivé podmínky občanů se zdravotním postižením v oblasti přístupu ke vzdělání, práci, v příležitostech žít důstojný osobní život, účastnit se života společnosti a na nedostatečný přístup k využití moderních technologií." Autoři koncepce proto navrhují doplnění Listiny základních práv a svobod. Ta by měla výslovně potvrzovat rovnoprávnost (zákaz diskriminace) skupiny občanů se zdravotním postižením. "Musí být odstraněna strukturální diskriminace, která vzniká tím, že se v hlavním proudu politiky neřeší problémy zdravotně postižených," tvrdí se v koncepci.