Nezaměstnanost osob s postižením má obří rozměry. Jak uvádí Národní rada zdravotně postižených (NRZP), na jedno pracovní místo v průměru připadá 51 zájemců, což je o dvacet víc než v roce 2002. Práci marně hledá 70 tisíc uchazečů se změněnou pracovní schopností. A to i přesto, že podle zákona o zaměstnanosti musí zaměstnavatel ve své společnosti dodržet čtyřprocentní podíl zaměstnanců s postižením. Pokud takové osoby zaměstnat nemůže, musí odebírat výrobky z chráněných pracovišť. Jestliže nevyužije ani tuto možnost, měl by odvést do státního rozpočtu 1,5násobek průměrné mzdy. Od října se požadavky na zaměstnávání osob s postižením ještě zpřísní. Státní a státem zřizované instituce už nebudou moci zvolit třetí variantu a odvést peníze do státního rozpočtu. Nestátní organizace takovou možnost sice mít budou, ale odvody za jednu osobu se zvýší na 2,5násobek průměrné hrubé mzdy v ČR, tedy na 43 tisíc Kč na jednotlivce. Nový zákon navíc zvyšuje také pokutu za neplnění kvóty z 250 tisíc na milión korun. Pokutu může zaměstnavatel dostat i v případě, že pro nástup osoby s postižením nepřizpůsobí podmínky - takové jednání totiž zákon posuzuje jako nepřímou diskriminaci. Proč zákon zpřísnil? Dosavadní úroveň dodržování jeho ustanovení je totiž kriticky nedostatečná. NRZP provedla šetření vybraných zaměstnavatelů z oblasti státní správy a samosprávy. Ze 43 oslovených institucí (všech ministerstev, krajských úřadů, vybraných soudů, zastupitelských orgánů a několika podniků s vysokou státní účastí) jich dvacet povinný podíl nesplnilo a zaplatilo do státního rozpočtu sankce ve výši 100 miliónů korun. Nejméně čtyři procenta osob s postižením zaměstnává pouze nejvyšší soud, Vrchní soud Olomouc, krajský úřad Olomouckého kraje, MZ, Vrchní soud Praha a úřad veřejného ochránce práv. Formou odkupu výrobků z chráněných dílen plnilo tuto povinnost ministerstvo pro místní rozvoj, Český telekomunikační úřad a ústavní soud. "Zarazilo mě, že se této problematice nevěnuje například poslanecká sněmovna nebo senát, které mají pro zaměstnávání osob s postižením ve svém aparátu dostatek prostoru. Tyto instituce by přece měly jít příkladem," uvádí předseda NRZP Václav Krása.

Cukr nebo bič?

Výrazně negativní změnu však zákon přinesl i zaměstnavatelům, kteří mají více než 50 procent zdravotně postižených. K boji s nedostatečnou poptávkou po jejich službách jim od října přibudou také vyšší odvody za pojištění zaměstnanců. Ti většinou pobírají invalidní důchod, takže na platbě za zdravotní pojištění se kromě zaměstnavatele podílí stát. Pokud tedy zaměstnanec dostával plat 10 tisíc korun, stát platil pojištění ze stanoveného vyměřovacího základu 3500 Kč a zaměstnavatel odváděl pojištění ze zbývajících 6500 korun. Nový zákon situaci mění. Stát zaměstnanci s desetitisícovým platem stále hradí pojistné z 3500 korun, ale zaměstnavatel z celé částky 10 tisíc. "Zaměstnavatele to samozřejmě postihne, za rok odvedou o 40 miliónů korun více než v předchozích obdobích. Toto opatření se týká i důchodců. Takže celkem si zdravotní pojišťovny přijdou na miliardu a půl ročně navíc," podotýká V. Krása. Na druhé straně se ale zákon snaží zaměstnavatelům vyjít vstříc. Jak říká vedoucí legislativy NRZP Jan Hutař, atraktivitu zaměstnávání osoby s těžším postižením se zákon snaží zvýšit dvojnásobkem současného příspěvku na jedno pracovní místo. Každý nově zaměstnaný tak do firmy ročně přinese 200 tisíc korun.

Někde nevytvoří ani jedno chráněné místo ročně

V roce 2003 nevytvořilo 22 okresů ani jedno chráněné místo. Rozdíly jsou v rámci republiky extrémní. V libereckém okrese loni vzniklo 109 chráněných míst, což je více, než za stejnou dobu vytvořil kterýkoliv kraj. V počtu uchazečů na jedno pracovní místo vede za poslední půlrok okres Bruntál, kde se o jeden chráněný pracovní post uchází neuvěřitelných 1507 uchazečů se změněnou pracovní schopností. Následují Teplice a Hodonín, kde na jedno místo připadá 700 uchazečů. "V důsledku dlouhodobé nezaměstnanosti pak tito lidé ztrácejí nároky na důchodové pojištění. Mohou mít celkem dvacet let odvody za pojištění, ale pokud nesplní podmínku doby pojištění po dobu pěti let z posledních deseti, může se stát, že například při zhoršení zdravotního stavu budou sice uznáni za plně invalidní, ale zaniká jim nárok na důchod," upozorňuje J. Hutař.

Změnit současný stav není jednoduché. NRZP se chce zaměřit hlavně na obce, které mají podle J. Hutaře více možností, jak osoby s postižením zaměstnat. "Na rozdíl od komerčních zaměstnavatelů mají obce podstatně širší pole působnosti. Mohou osoby s postižením zaměstnávat na svých úřadech a uplatnění mohou tito lidé nalézt také v organizacích, které zejména větší obce zakládají. Pokud si navíc obec některé služby zajišťuje na zakázku, může jako jednu z podmínek získání zakázky požadovat, aby na ní pracovali i lidé s postižením. Novou možností obcí je také využívání strukturálních fondů EU," připomíná J. Hutař.

Zaměstnání ve správném rytmu

Možnosti, jak získat místo, vytváří také občanské sdružení Rytmus. Jak ale zdůrazňuje jeho ředitelka Pavla Baxová, Rytmus hledá uplatnění pro zdravotně či sociálně znevýhodněné na běžném trhu práce a s chráněnými dílnami nespolupracuje: "K základním službám patří pomoc při jednání se zaměstnavatelem, pomoc se sepsáním životopisu, vytvoření pracovních návyků, naučení dané práce. Velká část podporovaného zaměstnávání je založena na pracovní asistenci, která spočívá v doprovodu na pracoviště nebo pomoci při zácviku." Výsledkem by pak mělo být uzavření pracovně právního vztahu se zaměstnavatelem, ale i zlepšení dovedností klientů s mentálním či kombinovaným postižením, u kterých je někdy uzavření tohoto vztahu obtížnější. "Naším cílem je, aby se za dobu poskytování naší služby, která je maximálně tříletá, klient osamostatnil, a abychom mu do skončení naší pomoci našli v jeho zaměstnání osobu, která by mu vytvářela přirozenou podporu," dodává P. Baxová.

Podle šetření České unie pro podporované zaměstnávání je průměrný úvazek klientů agentur podporovaného zaměstnávání 27 hodin týdně. Průměrná hodinová mzda je 44 korun, přičemž klienti agentur vykonávají většinou pomocné práce. "Průměrné měsíční náklady na jednoho klienta se pohybují kolem 3500 korun," říká P. Baxová s tím, že služba je z velké části hrazena z prostředků ministerstva práce a sociálních věcí formou grantového řízení a dotací. Menší část plyne z prostředků obcí a krajů. Pracovní asistenti jsou v současnosti v ČR zaměstnáváni výhradně neziskovými nestátními organizacemi. Agentur pro podporované zaměstnávání je 29, větší část z nich působí v Praze. Rozjezd jedenácti nových agentur v posledním roce podpořily hlavně prostředky EU. Celkem se agentury v ČR starají o 400 klientů, protože je však řada agentur v počátcích své činnosti, počet klientů se pro příští rok rozšíří o další stovku. P. Baxová ale připomíná, že mnoho klientů, se kterými pracují agentury, není vůbec registrováno na úřadech práce. "Jde o lidi s mentálním postižením, kteří neměli možnost zaregistrovat se, protože je nikdo zaregistrovat nechtěl. Snažíme se to změnit. Desetitisíce lidí žijí v ústavech sociální péče a velké množství z nich je schopno pracovního výkonu, ale zatím neměli žádnou možnost."