Sdružení pro pomoc mentálně postiženým od začátku září v malém bytě na královéhradeckém Velkém náměstí provozuje denní centrum nazvané Skok do života.

Hradec Králové - Pokud rodiče odmítají svěřit své mentálně postižené děti do ústavní péče a přitom nechtějí rezignovat na vlastní aktivní život, vítají nabídku těch zařízení, která se o jejich potomky kvalifikovaně postarají během všedního dne. Kapacita známé Danety poptávce po umístění mladých absolventů speciálních škol nestačí, a proto Sdružení pro pomoc mentálně postiženým intenzivně hledá jiné možnosti.

Cílem je začlenění

Vstřícnost projevila společnost Kelcom, která ve svém domě na Velkém náměstí sdružení dlouhodobě pronajala menší byt. Od 1. září tam pravidelně dochází pětice usměvavých mladých lidí: Petruška, Jitka, Gábina, Jirka a Lukáš. Pestrý program zahrnující všechny oblasti života pro ně připravují studentky hradecké univerzity Kateřina Bíbusová a Ilona Blehová.

"Kromě uchování a rozvíjení schopností a vědomostí získaných ve škole se u klientů snažíme podporovat i pracovní dovednosti a návyky. Smyslem totiž je, aby každý z nich v budoucnu našel nějaké zaměstnání mimo centrum a docházel za ním z chráněného bydlení v běžné bytové zá stavbě," vysvětluje Kateřina. Ani právě získaný byteček, jakkoli milovaný, se podle ní nesmí stát izolovaným ostrůvkem, který by zdejší klienty odděloval od okolního světa. Cílem je naopak jejich začlenění do běžného života. Proto celý kolektiv za mnohými činnostmi vychází ven. "Našich volnočasových aktivit, které přispívají k rozvoji osobnosti, fantazie a kreativity, se mohou zúčastnit i další zájemci" dodává Ilona.

"Obě děvčata jsme ke spolupráci se sdružením získali už před čtyřmi lety, když byla teprve v prvním ročníku. Od té doby mne nepřestávají udivovat svým přístupem k věci, nápaditostí a důsledností," říká o Kateřině a Iloně předsedkyně krajského výboru Sdružení pro pomoc mentálně postiženým Dagmar Vojkuvková, která pro centrum vyřizuje organizační a administrativní záležitosti.

Až rodiče nebudou

Alfou i omegou všeho rodičovského snažení je prostá obava, co se s dětmi stane potom, až tady máma ani táta nebudou. Podle Dagmar Vojkuvové by k prvnímu bytu časem měly přibýt další, které utvoří potřebnou síť chráněného bydlení.

"S magistrátem, který pro náš projekt projevuje pochopení, jednáme o poskytnutí větších prostor pro denní centrum, do kterých by se vešlo víc dětí. Tento byteček by potom už nejen o víkendech, ale i během týdne mohl sloužit jako ,tréninkový byt, ve kterém by se děti učily dovednostem nutným pro příští samostatné bydlení. Přitom zároveň zjistíme, zda se dokážou obejít bez asistenta anebo pro ně bude nezbytný soustavný dohled."