V Olomouci žijí stovky těžce zrakově postižených lidí. Jak se jim daří vyrovnávat s nástrahami, které si zdravý člověk při procházce městem ani neuvědomuje? Vychází jejich potřebám vstříc magistrát nebo obchodníci?

"Situace v Olomouci se rok od roku zlepšuje, lidé projevují dobrou vůli nám pomáhat," nestěžuje si nevidomý Miloslav Fiala, člen Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Přiznal však, že nějaké chybičky by se našly. V celém městě například podle něj existují jen dvě restaurace, které nabízejí jídelníček i v Braillově písmu.

"Na druhou stranu přibývá značených přechodů a ozvučených dopravních prostředků," připomněl Fiala. Ozvučené je celé olomoucké autobusové a vlakové nádraží. To se navíc jako jediné v republice může pochlubit displejem pro slabozraké, oznamujícím odjezdy vlaků. Na budovách bank, spořitelen či lékáren přibývá orientačních majáčků uvádějících i otevírací dobu. Nejnovější jsou nainstalovány na městské a vědecké knihovně.

Potěšitelný je podle Fialy fakt, že Olomoučané jsou nejen ochotní nevidomým v problematických situacích pomáhat, ale vědí také jak. Na osvětě, která tomuto trendu napomáhá, přitom pracují sami handicapovaní. Sám Fiala pravidelně beseduje se středoškolskými studenty. V prostorách TyfloCentra Olomouc se žáci učí pomáhat nevidomým a zkoušejí si i různé kompenzační pomůcky." Přes cestu mě potom často převede právě absolvent našich kursů," říká Fiala, který za deset let vyškolil již tisíce mladých lidí.

TyfloCentrum ale v první řadě slouží samotným zrakově postiženým. Podle vedoucí střediska integračních služeb Izabely Machútové nabídku využívá zhruba 450 handicapovaných z celého olomouckého kraje." Mohou si vybrat z přednášek, jazykových kursů, počítačového, sportovního klubu a mnoha dalších aktivit," dodala Machútová.