Zdravotní knížky podle ministerstva zdravotnictví mají zamezit plýtvání ve zdravotnictví a ochránit pacienta. Zdravotní knížky nemohou přinést přehled o tom, jak se pacienti léčí, jaké léky užívají, všechna vyšetření, která absolvují, ani zaznamenat všechny lékařské návštěvy, zvláště v delším časovém horizontu. Proto nemohou sloužit ani k ochraně pacienta před nadměrným užíváním léků, ani před opakovanými vyšetřeními.

Právo na výběr lékaře

Toto administrativní opatření, pokud by bylo zavedeno, dále snižuje postavení pacienta ve vztahu ke zdravotnickému systému. Každý občan má právo se svobodně rozhodnout, zda bude lékaře navštěvovat, má právo si podle stanovených pravidel vybrat, u kterého lékaře se dobrovolně zaregistruje, a s doporučením od svého lékaře nebo bez něj může vyhledat odborníka podle svého výběru. Prakticky všichni lékaři mají smlouvy se zdravotními pojišťovnami, které povinně informují o léčených pacientech, provedených vyšetřeních a lécích, které jim předpisují. Kromě toho jsou kontrolováni revizními lékaři pojišťoven. Tedy přehled o údajích požadovaných ministerstvem zdravotnictví pojišťovny mají, nebo by měly mít. Tyto své podklady jistě využívají při jednání o finančních otázkách s ministerstvem zdravotnictví a financí. Zavádění, opatrování a předkládání zdravotních knížek by bylo direktivní opatření, které by se prakticky týkalo celé dospělé populace, tj. asi šesti milionů občanů. Náklady na takový "zákrok"by byly enormní a neracionální, určitě nákladnější než jejich elektronická podoba. Pokud by nebyla dodržována zásada dobrovolnosti, omezovalo by to práva občanů, kteří registrováni nejsou a lékařskou pomoc vyhledávají jen v nutném případě. Lze diskutovat, jestli je to správné z hlediska péče o zdraví, ale je to jejich občanské právo. Podle mého názoru by povinné zavedení zdravotních knížek jako dalšího průkazu vyžadovalo zákonnou úpravu. Ani v minulém režimu nebyla taková "cenzura"občanů ve zdravotnictví zavedena. Zdravotní knížky mají význam pouze tam, kde demokratická pravidla ustupují podle zákona vyšším zájmům - v armádě a dalších ozbrojených složkách - a tam, kde na zdravotním stavu výrazně záleží při výkonu povolání a při posuzování funkčního zařazení a sociálních nároků. Praktické důsledky pro občany by byly vesměs nepříjemné. Proč by měli při každé návštěvě lékaře předkládat prakticky celou dokumentaci i s intimními údaji, které by měly zůstat důvěrné a mohly by pacienta společensky poškodit, např. údaje o léčbě pohlavních chorob, protialkoholním léčení, psychiatrické diagnózy, ale také třeba vyléčené malignity, sexuální poruchy. Samo opatrování zdravotních knížek s citlivými zdravotními údaji by bylo velmi obtížné pro velké skupiny lidí, především staršího věku, pro lidi mentálně postižené nebo pro ty, kteří žijí na nízké sociální úrovni. Také představa o rozsahu a objemu zdravotních knížek u chroniků, např. diabetiků a starých lidí trpících více nemocemi s nutností často navštěvovat i několik lékařů, je tristní. Nemluvě o ztrátách, zničeních i odcizeních a také o předpokládaném zapomínání těchto knížek. Proti zavedení papírových zdravotních knížek mluví nejen to, že v dnešní době by to byla forma zastaralá, ale také, že by přinesla lékařům spoustu práce při vpisování všech důležitých údajů. Zaznamenávání všech laboratorních, zobrazovacích a jiných speciálních vyšetření by bylo prakticky nemožné. Nedělejme z občanů hlupáky, kteří se nedomluví se svým lékařem o užívání léků i důležitých úkonech, kteří si neumějí přečíst příbalový leták, ani "podvodníky", kteří se "zbytečně" nechávají vyšetřit u více odborníků. Při rozhodování před závažným lékařským, většinou chirurgickým zákrokem je to lidsky pochopitelné. Nepodceňujme také nemocniční lékaře, kteří doporučují pacientovi další medikaci po skončení hospitalizace. Pokud udělají zřetelné chyby, jako je nadbytečné množství léků, zachytí to praktický lékař ve zprávě z nemocnice a musí na to reagovat.

"Žákovské"knížky

Chceme- li zamezit plýtvání ve zdravotnictví, nevyužívejme k tomu milionů pacientů, ale řešme to na úrovni lékařů, zdravotnických zařízení, farmaceutů a pojišťoven. Jsem přesvědčen, a nebudu sám, že zavedení "žákovských"knížek pro všechny dospělé občany je nijak neochrání, ale naopak zatěžuje a ponižuje a neovlivní ani výdaje ve zdravotnictví. Vztah mezi lékařem a pacientem by měl být partnerský, a ne subordinační. Všichni jsme skutečnými nebo potenciálními "pacienty". Snad je zde dost argumentů pro tvrzení, že zdravotní knížky nic nevyřeší, jen zkomplikují život nemocných i lékařů.

( Autor je lékař. )