Práce pro postižené je méně
Při srovnání počtu uchazečů o práci v posledních třech letech zjistíme, že počet lidí se změněnou pracovní schopností, který připadá na jedno pracovní místo, roste podstatně rychleji než u ostatních uchazečů. V lednu 2002 jich bylo v České republice 30, o rok později 41 a letos již 53. Přitom počet pracovních míst pro tyto uchazeče o práci stále klesá.
O tom, zda se tato situace v dohledné době zlepší, jsme hovořili s ředitelem legislativního odboru Národní rady zdravotně postižených ( NRZP) ČR Janem Hutařem.
Spolupracujete s podobnými organizacemi v zemích Evropské unie? Co to přineslo?
Spolupracujeme hlavně s mezinárodními organizacemi. Asi nejlepší je spolupráce s Evropským fórem zdravotně postižených, kterou jsme navázali již při přípravě přístupu ČR do Evropské unie. Týká se hlavně dvou oblastí. Jednak posílení pozice národních rad a dále zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Byla vytvořena pracovní skupina pro řešení této otázky. Počítáme s využitím zahraničních zkušeností při zvyšování úlohy obcí při řešení této otázky a využití strukturálních fondů. O těchto tématech jsme připravovali seminář, ale ten musel být pro nezájem obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajů zrušen. I to o mnohém vypovídá.
Jak vypadá příprava na čerpání prostředků z těchto fondů?
Není optimální. Velké výhrady jsou k úrovni příprav například ministerstva práce a sociálních věcí. Naopak kladně byla hodnocena příprava ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva životního prostředí.
Jaké možnosti tyto fondy skýtají?
V nejbližší době bychom měli dostat materiál o využití i ostatních fondů z Evropského fóra zdravotně postižených. V rámci hledání náhradních řešení zvažujeme, že bychom tyto informace vhodnou formou publikovali, abychom naplnili cíle semináře. Vybrali jsme si obce hlavně proto, že mají, na rozdíl od jiných zaměstnavatelů, podstatně větší paletu možností jak přispět k zaměstnávání lidí se zdravotním postižením jak z hlediska forem, v nichž mohou pomoci, tak z hlediska možné struktury pracovních míst. V obcích je škála prací, které nevyžadují zvláštní kvalifikaci - od úklidu veřejných prostor až po údržbu veřejně zeleně a veřejných prostranství. Obce mohou nabídnout i daleko kvalifikovanější práce.
Jestli vám rozumím, tak chcete, aby obce vystupovaly jako zaměstnavatel. To také byl důvod proč se orientujeme na obce s rozšířenou působností, protože většinou mají řadu svých zařízení, takže v nich mohou nabídnout i zaměstnání a zároveň mohou vést tyto organizace k tomu, aby samy zaměstnání nabídly. Žádoucí by také bylo, aby při zadávání zakázek jiným firmám byla jako jedna z podmínek, že tyto firmy by měly zaměstnat člověka se zdravotním postižením. A konečně - obec by mohla iniciovat vznik specializované organizace, která by jí potřebné služby zajišťovala s uplatněním lidí se zdravotním postižením. To jsou čtyři formy, v nichž by obce mohly najít svou parketu. A obdobně je tomu je i s krajskými zařízeními.
Proč obce nechtějí spolupracovat?
Naše obce, na rozdíl od obcí řady zemí v západní Evropě, nejsou na zaměstnanosti přímo zainteresovány. Nevyplácejí například sociální dávky. To bývá na jinde dost účinný stimul, protože tím, že obec vytvoří pracovní příležitosti, ušetří na sociálních dávkách a současně udělá ů z příjemců přispěvatele, protože část z příjmu jde do obecních rozpočtů. To u nás není, protože dávky jsou vypláceny ze státního rozpočtu v rámci nástrojů politiky zaměstnanosti jako podpora uchazečů o zaměstnání nebo v rámci speciálních příspěvků.
Mohlo by se to změnit?
Toto je otázka. Podle mne k tomu vývoj směřuje a k této změně v budoucnosti dojde.
Bude to pochopitelně muset být spojeno se změnou rozpočtového určení daní, protože dosavadní zdroje, které mají obce k dispozici, jim na sociální oblast zdaleka nestačí.
Čím by nás mohly země na západ od našich hranic ještě inspirovat?
Postavení a životní úroveň lidí se zdravotním postižením závisí na ekonomickém rozvoji země. Čím vyspělejší země, tím vyšší úroveň zabezpečení lidí a větší možnosti. Česká republika v řadě oblastí na tom není špatně. Hodně se u nás například udělalo při odstraňování architektonických bariér, na špičce jsme třeba při odstraňování bariér pro nevidomé v dopravních prostředcích. Mluvící autobusy a tramvaje - to jsou skutečně věci v Evropě unikátní a budeme se snažit, aby se rozšířily do dalších zemí. Potřebovali bychom však zlepšit přístup k řadě služeb, kde existují omezení - hlavně kvůli dostupnosti pro některé skupiny lidí. V tom by mohl pomoci připravovaný zákon o zákazu diskriminace, na němž národní rada také spolupracovala. Ke zlepšení by mohlo dojít podle posledního vývoje i ve struktuře sociálních služeb, kde na koaličních jednáních, které NRZP iniciovala, bylo schváleno nové zadání zákona příslušného zákona.
Mají zdravotně postižení možnost uplatnit se i v zahraničí?
Jsem přesvědčen, že k tomu dojde ze dvou důvodů. Jednak některé státy již dnes umožňují uplatnění těchto lidí. Myslím, že se to bude týkat i zdravotně postižených, například v Irsku a Švédsku. Druhou možností je příchod dalších zahraničních firem do České republiky, které by mohly nabídnout lidem práci.
Autor: Karel Žítek Zdroj: Moravskoslezský deník
|