Většina z nás má to štěstí, že když má chuť se jít najíst do restaurace, tak jediný problém, který při tom řeší, je, jestli na to má dost peněz. Rodiny s malým dítětem, neřkuli dětmi, to už mají o něco složitější. A co teprve vozíčkáři, nevidomí, ...

Nakolik jim provozovatelé ostravských restaurací vycházejí vstříc?

Jak jsou na tom vozíčkáři? Dotaz na bezbariérový přístup dopadl u osmi zkoumaných restaurací překvapivě dobře - mají ho čtyři z nich. Jeden vedoucí si postěžoval na vysoké finanční náklady, které s sebou instalace speciálního výtahu přináší, ale prý už na něj šetří. A jak hodnotí možnosti Ostraváků na vozíku předseda Ostravské organizace vozíčkářů Tomáš Dvořák? "Je to bída. V restauracích, kde není bezbariérový přístup, nám často nabízejí, že nás vynesou. Ale já chci do hospody vjet sám. Občas se stane, že někde svobodný přístup je, ale na záchodě jsou příliš úzké dveře. To by mě zajímalo, jak to mám udělat! A třeba Stodolní je pro nás úplně ztracená, dostaneme se jenom do jednoho klubu." O moc lépe na tom nejsou ani nevidomí. Donedávna byla v Ostravě alespoň jedna restaurace s jídelním lístkem v Braillově písmu, ale ta už neexistuje. Nevidomí jsou tak odkázáni na svůj "vidoucí" doprovod, nebo na ochotu číšníka, který jim nabídku jídel přečte. Přitom pořízení Braillova jídelního lístku není ani náročné ani nákladné - stačí jen chtít.