Pardubice - Nedostanou se do autobusu, nemohou bez pomoci soucitných bližních cestovat vlakem, zápasí s nájezdem na obrubníky chodníků, do restaurace se odváží jen zřídka a z pobytu v nemocnici mají ponižující zážitky. Ani patnáct let po listopadu 1989 nemohou handicapovaní lidé žít jako jejich zdraví spoluobčané. S odstraňováním bariér pro tělesně postižené obyvatele se města v Pardubickém kraji stále úspěšně nevypořádala. Asi nejdále jsou v tomto směru Pardubice. Postupně budují nájezdy na chodníky, na některých přechodech jsou vodící proužky a zvukové semafory pro nevidomé, postižení by měli mít k dispozici mapu města, kudy se bezpečně dostanou k cíli, zkouší se speciální systém přivolání pomoci postiženému pomocí mobilního telefonu.

"Při magistrátu funguje dobrovolná pracovní skupina pro bezbariérovost, kde je kromě odborů města a zástupce dopravní fakulty také přes deset organizací postižených. Časem by z ní měla být řádná komise rady," říká vedoucí odboru sociálních věcí pardubického magistrátu Ivana Liedermanová. Magistrát je nedůsledný, míní postižení V praxi se však ukazuje, že snaha města je málo důsledná a účinná.

"Magistrát se snaží, ale často se to nedotáhne do konce. Špatný je třeba naváděcí systém pro nevidomé na zastávce u dostavby Intersparu a jsou tam vyšší obrubníky, než by měly být, navíc mírně do kopce. To platí i pro mnohé jiné přechody ve městě," upozorňuje jednatel České abilympijské asociace Jaromír Krpálek. "Některé vodicí pásy na přechodech navedou nevidomé přímo do křižovatky. Říkají jim smrtelně nebezpečné," říká vozíčkář Jaroslav Hladík.

Podle Krpálka se na vozíčkáře myslí při stavbě nových veřejných budov, restaurací či obchodů, ale v těch starších to postižení nemají jednoduché. "Úřady či pošty mají bezbariérový přístup do budov často jen zezadu, kde musíme někoho přivolávat, nebo mají schodišťový výtah, který bývá nebezpečný a musí nám s ním někdo pomoci. Nejlepší by byl normální výtah, který by nás vyvezl do všech pater. Nechceme jednat jen v kancelářích v přízemí, chceme se dostat i tam, kam může kterýkoliv občan," říká Krpálek s tím, že podobně trpí překážkami na úřadech i matky s kočárky. Zlepšilo se nádraží, zámek i divadlo Problémy mají vozíčkáři také s nedostatkem vyhrazených míst v Duhové aréně, s cestováním veřejnou dopravou nebo při návštěvách většiny restaurací. Když už se jim povede s vozíkem dostat dovnitř, často je pro ně nepřístupná toaleta nebo se nevejdou ke stolu. Vyvýšené bývají také předzahrádky. Naopak se hendikepovaní shodují v tom, že bezproblémové jsou pro lidi na vozíku nové supermarkety. Pardubice mají ale i dobré příklady. "Bezbariérový je zámek, divadlo, loď na Labi nebo cyklostezky, i když se dá vždycky něco zlepšovat. Hlavní je, že s magistrátem neválčíme, ale spolupracujeme," hodnotí přístup města Michal Hašto z občanského sdružení PROSAZ.

Postižení si také pochvalují rok starou bezbariérovou úpravu pardubického nádraží. Lidé na vozíku si ještě během příprav na vlastní kůži vyzkoušeli, kde jsou slabá místa, a podle jejich připomínek se rekonstrukce dokončila. V jiných městech radnice tak širokou spolupráci s postiženými nenavázaly. "Jsme poradním orgánem stavebním úřadům, ale ze zákona nemusí brát naše vyjádření v úvahu," řekl Jaroslav Kaura ze Sdružení zdravotně postižených ve Svitavách. Přesto se podle něj městské úřady snaží vycházet postiženým vstříc. "Někde se musí jít na kompromis, ale aspoň něco. To třeba Přerov se kvůli sporům s hendikepovanými dostal až do Štrasburku," uvedl Kaura. "Trauma zažívají postižení i v nemocnicích. Personál neumí komunikovat s nevidomými a neslyšícími, vozíčkářům zase musí sestry nosit mísu, protože i kdyby se dostali z postele na vozík, neprojeli by dveřmi na záchod. Je to nedůstojné," říká hořce Václav Krása, předseda Národní rady zdravotně postižených, která sdružuje přes 80 organizací hendikepovaných lidí.

Co chtějí postižení ve městech?

* plynulé nájezdy na chodníky na přechodech
* vodicí proužky na vozovce na přechodech pro chodce pro nevidomé
* " klepátka" pro nevidomé na semaforech
* nájezdová rampa nebo široký výtah pro vozíčkáře ve všech veřejných budovách
* bezbariérový vstup do restaurací, obchodů, kulturních a sportovních zařízení
* toalety pro vozíčkáře ve všech veřejných prostorách
* bezbariérový vstup a prostředí přizpůsobené vozíčkářům v nemocnicích
* plošiny pro vozíčkáře v autobusech, trolejbusech a vlacích
* možnost rychlého přivolání pomoci stisknutím jednoho tlačítka na mobilním telefonu