Téměř patnáct let po listopadu 1989 mají tělesně postižení lidé hodně důvodů si stěžovat na nepříznivé životní podmínky. Zástupci organizací pro postižené z regionu se při včerejším jednání na krajském úřadě shodli, že jde především o nejrůznější bariéry, které postiženým komplikují nebo znemožňují pohyb, dopravu či jednání na úřadech. Vozíčkáři postrádají bezbariérové trasy, nevidomým chybí zvukové majáky nebo varovné pásy na chodnících a neslyšící postrádají zařízení, kde se dají informace přečíst.

Zatímco v oblasti městské veřejné dopravy mají postižení naději, že se podmínky pro cestování zlepší v horizontu několika let, u cestování po železnici si zřejmě budou muset počkat několik desetiletí. " Plzeň je zatím jediným městem v kraji, kde fungují zvukové hlásiče. Krajský úřad by se mohl zasadit a přispět, aby byly i v jiných městech," upozornil na jeden z problémů Jiří Mayer z organizace slabozrakých a nevidomých. " Nové autobusy, které pořizuje ČSAD, jsou pro nás absolutně nepřijatelné. Dostat se do nich je obtížné pro matky s kočárky. Dnes jsem viděla, že se k řidiči nemohla dostat paní s dvěma francouzskými holemi," prohlásila Anna Váchalová z Domažlic. Té se vůbec nezamlouvají podmínky pro postižené cestující u Českých drah. " Konkrétně v Domažlicích je horor dostat se do vlaku. Nemohu sama nastoupit, protože se nemohu ničeho chytnout. Nemám totiž ruce," zlobila se Anna Váchalová. Ředitel ČSAD Miroslav Hucl oponoval tvrzením, že si společnost pořizuje autobusy, které splňují požadované normy. " Žádné výjimečné autobusy nezavádíme," argumentoval Miroslav Hucl.

Lidé z vedení Českých drah připustili, že doprava vlakem je pro zdravotně postižené problém, se kterým se nedokáží v dohledné době vypořádat. " Na regionálních tratích je špatná situace a nevíme, jak se toho zhostit. Je to především otázka peněz," uvedl Ladislav Seemann z ředitelství ČD.

Dopravní expert Správy veřejného statku města Plzně Ondřej Vohradský uvedl, že ve městě přibudou bezbariérové zastávky hromadné dopravy: " Celkem se jich připravuje asi patnáct. Postupujeme tempem zhruba dvě až tři ročně.