Lidé se zdravotním postižením mají v Česku mnohem menší práva, než ve zbytku Evropy. Zákonodárci na ně dlouho zapomínali. I přesto zůstává předseda Národní rady zdravotně postižených ČR Václav Krása optimistou.

Je to s diskriminací handicapovaných opravdu vážné?

Velmi. Dokonce v ústavě, kde je diskriminace zakázána z různých důvodů, není zdravotní postižení vůbec uvedeno. To je v Evropě rarita. Málokdo si uvědomuje, že zde žije zhruba půl milionu lidí s handicapem a s rodinnými příslušníky jde o čtvrtinu populace.

Co by měl obsahovat antidiskriminační zákon?

Jasné stanovisko, že zdravotní postižení není důvodem k diskriminaci. Měl by také upravovat přístup postižených ke vzdělání a zaměstnání. Chceme, aby se rodiče žáka, který byl školou odmítnut, protože je na vozíčku, mohli bránit. Dnes s ním musejí dojíždět dvacet kilometrů do jiné školy. Stejné je to i se zaměstnáním. Více než šedesát procent lidí s handicapem je nezaměstnaných.

Zdravotně postižení dostávají důchod, tak proč by měli pobírat ještě plat?

Invalidní důchod umožní přežití. Je ve stejné výši jako starobní. Když je ale člověku pětadvacet, tak se nemůže spokojit s příjmy důchodce. Člověk s handicapem má také vyšší náklady na korunu, kterou vydělá. Musí do nich totiž započíst dražší dopravu či speciální pomůcky.

Co očekáváte od nového zákona o sociálních službách?

Že všichni zdravotně postižení budou posouzeni zvláštním orgánem a bude jim přiznána určitá finanční částka. Tu budou nabízet různým agenturám, které jim za to poskytnou služby. V návrhu zákona je i možnost, že peníze budou těmto lidem vyplaceny přímo a oni si pomoc zajistí třeba z řad svých rodinných příslušníků nebo přátel. Posílí to rodiny, které se z finančních důvodů o děti a staré lidi nemohly starat.

Kolik to bude stát navíc?

Nyní to stojí zhruba dvanáct miliard korun a navýšení představuje další tři.