Jdu se na vás podívat, jestli jste v pořádku, zahlaholil ve dveřích kupé vysoký průvodčí. V kupé byli dva vozíčkáři, další lidé s pohybovým postižením cestovali sedíce na vozících na plošině uprostřed vagonu. "Ano, tady všechno v pořádku," usmál se jeden z vozíčkářů na průvodčího. Ten spokojeně mrkl a pokračoval v obchůzce. České dráhy v sobotu ukázaly svou příjemnější tvář. Ve speciálním vagonu pomocí zdvihací plošiny železnice přepravila do Pelhřimova a zpět šest vozíčkářů. Ti se v Pelhřimově spolu s dalšími postiženými účastnili mezinárodního festivalu rekordů a kuriozit. Bylo zřejmé, že i pro samotné železničáře je přeprava vozíčkářů věcí cti. Způsobem, jak se blýsknout a ukázat, co dráhy umí. A koneckonců i vytržením z každodenní rutiny. Hromadný převoz vozíčkářů byl raritou a také prostředkem jak na jejich problémy upozornit. "Podobná akce pro postižené tady ještě nikdy nebyla. Vítáme ji, protože čím víc lidí takto pohromadě cestuje, tím je to pro ně lepší pocit a menší strach, že se něco stane," míní Marie Urbanová z Jihlavy. Jela jako doprovod s jednoho z vozíčkářů. V Pelhřimově na vozíčkáře čekal nízkopodlažní autobus, který je převezl na pelhřimovské náměstí. Večer je pak opět dovezl ke speciálně vybavenému vlaku a ten vozíčkáře přivezl zpět do Jihlavy. Podle čtyřiatřicetiletého Pavla Beka z Havlíčkova Brodu, který je nepohyblivý od dětství po mozkové obrně, by mělo být podobných akcí více. "Řada akcí se pořádá pro postižené děti, což je chvályhodné. Ale na postižené dospělé už se přece jen tolik nemyslí," míní muž, který pracuje jako kulturní manažer benefičního házenkářského turnaje Handball Help. Vozíčkářům působí problémy například nízké perony na mnoha vlakových stanicích. "Například na hlavním nádraží v Praze to je hrozné - samé schody. Když bych někoho nepožádal o pomoc, do vlaku nenastoupím. Cestování autobusem je jednodušší," míní Bek. Mnohé se podle postižených například nyní upravuje k lepšímu třeba na trati Jihlava - Kostelec. "V Rantířově už jsou perony zvýšené. Věříme, že se to postupně bude zlepšovat na co nejvíce zastávkách," řekl jiný vozíčkář: sedmapadesátiletý Pavel Steinbach z Jihlavy. Bek věří, že se i Česká republika časem dostane na úroveň například Švédska, kde mají vozíčkáři, ale i staří lidé, či maminky s kočáry zajištěné bezbariérové přístupy prakticky kamkoli. "Je tam úplně jiný přístup k postiženým, takže vozíčkář prakticky ani nemusí žádat o pomoc, protože se všude dostane sám," míní muž.