Je poledne a v Ústavu sociální péče v Rábech na Pardubicku se právě podává oběd. Pohybliví klienti se trousí po chodbách, o ty, kteří se neobejdou bez pomoci, se musí postarat ošetřovatelky. Postižené krmí u stolků nebo přímo na lůžku.

Ve většině pokojů těžce postižených lidí stojí po třech moderní polohovatelné postele s dřevěnými zvýšenými pelestěmi, někdy i postýlky s kovovými tyčovými postranicemi. " Máme i čtyři lůžka s vysokými klecemi a dvě lůžka se sítěmi. Jsou tu pro bezpečnost klientů a tráví v nich pouze dobu, kdy se jim nemůžeme věnovat," ukazuje ředitel ústavu Jan Slezák. Taková chvíle nastává podle něj právě v době jídla, koupání, v pauzách na odpočinek či v noci. Postranice u nižších postelí mají podle ředitele zabránit tomu, aby klienti vypadli z lůžka.

Slezák říká, že se ústav snaží i pro ty chovance, kteří se neobejdou bez pomoci, připravit program. " Když je hezky, vyvezeme je na terasu, děláme pro ně výlety, občas posedí společně u ohníčku, mají tu rehabilitace nebo bazén," popisuje péči, kterou před čtyřmi roky postavený moderní areál nabízí.

Zhruba dvanáct klientů trpí podle ředitele mentálním a tělesným postižením komplikovaným navíc další psychiatrickou diagnózou, takže by mohli ublížit sobě i okolí. " V noci jsou tu dvě sestry na deset lidí a u těchto případů se bez klecových nebo síťových lůžek neobejdeme," tvrdí Slezák.

Stejná lůžka používá většina ústavů v celé zemi. " Vím, že to není ideální, ale ať nám někdo řekne, jak se s tím lépe vypořádat. Kdybychom měli peníze na více personálu a větší prostory, pak bychom klece a sítě nepotřebovali. Mám čisté svědomí," prohlašuje ředitel. Uklidňující injekce dáváme výjimečně, říkají v ústavu Svědectví britské reportérky, že když chovanci " zlobí", dostanou uklidňující injekci, v ústavu také popírají. " Někdy je musíme tlumit léky, ale vždy jen pokud to předepíše specializovaná psychiatrička," říká Slezák. Stejně tak nepravdivé je podle něj novinářčino obvinění, že ji vedení ústavu nutilo, aby vše, co během svého pobytu viděla, zachovala v tajnosti. " My se veřejnosti neuzavíráme. Osobní údaje a diagnózy pacientů ale musíme chránit a na to každého upozorňujeme," vysvětluje ředitel.

Danuše Fomiczewová, vedoucí odboru sociálních věcí, včera přislíbila, že prověří, zda ošetřovatelé opravdu zavírají do klecí děti a za jakých podmínek. " My se nebráníme tomu podobná lůžka likvidovat. Problém je v tom, co s pacientem, kterého postihne záchvat. To už nám nikdo neřekl," upozorňuje Fomiczewová. " Ale jestli tam jsou v klecích malé děti, tak to by být nemělo," dodala.

Ani jiné ústavy se s klecemi a sítěmi zatím nevypořádaly. " Dovedu si představit jejich odstranění, pokud k nám nebudou umísťováni klienti s psychickými nemocemi a když budeme mít dost peněz, aby každý takový klient mohl mít jednolůžkový pokoj. Jinak je nebezpečím pro ostatní," míní ředitel Ústavu sociální péče ve Slatiňanech Miroslav Kubín.