Je to těžké, bude to trvat dlouho, ale dá se s tím něco dělat. Tak lze shrnout možnosti, které se týkají hyperaktivních dětí. Nejvíce záleží na tom, jak se k věci postaví rodiče. Mohlo by se zdát, že dětská hyperaktivita je takovým módním problémem. Ale podle všeho tomu tak není, protože potíže měly děti již dříve, jen se o tom tak nemluvilo. A ony třeba končily ve zvláštních školách, ačkoli byly dost chytré. Nyní však podobné problémy vyplouvají na povrch. Rodiče mají více informací, navíc se žije rychleji a na děti se řítí příval informací, nezřídka trpí stresem - to všechno děti s křehčí nervovou soustavou, jako jsou ty hyperaktivní, špatně snášejí. A proto se potýkají s velkými problémy. Je na rodičích, zda se rozhodnou jim čelit, a tím usnadní svému dítěti život. Prvním krokem by mělo být odborné vyšetření.

Tři hlavní příznaky

Jak se vlastně pozná, zda je dítě hyperaktivní? Potvrdit to může jen vyškolený odborník, například dětský psychiatr nebo psycholog zaměřený na děti s poruchami chování. "V zásadě platí, že dítě musí mít tyto tří hlavní příznaky: poruchy pozornosti, impulzivitu a hyperaktivitu. Problémy musí trvat déle než šest měsíců a být častější, než je tomu u jeho vrstevníků," vypočítává psycholožka Kateřina Thorová z pražského centra APLA, které se mimo jiné zaměřuje i na děti s poruchami chování. "A přijít by měli, hned jak se potíže objeví, i kdyby dítěti měl být rok a půl," radí.

Osobní asistent - vítaná pomoc

Pokud se diagnóza potvrdí, případně na ni vše ukazuje (rozvinout se může později), dostane rodina pokyny, jak má s dítětem pracovat, případně může docházet na terapii, kde se učí soustředění a trénuje si vnímání. Dětem s hyperaktivitou nesmírně pomůže, pokud mají při nástupu do školy osobního asistenta ve třídě. Ale zatím není úplně snadné ho sehnat, protože chybí příslušná legislativa. V prvé řadě by si rodiče dotyčného dítěte měli sehnat doporučení od odborníka, který na základě vyšetření stanoví diagnózu potomka. Právě on by jim mohl poradit, kam se mají obrátit s žádostí o přidělení asistenta. Toho může platit škola, místní či krajské úřady nebo občanská sdružení získávající granty na tyto programy. "Oficiální postup neexistuje, musí si za tím jít a snažit se získat co nejvíce informací," radí Thorová. Spolupráce se školou je důležitá, protože ne všechna zařízení asistenty vítají, proto je dobré si to ověřit předem. Navíc asistenty zatím mívaly spíše děti na vozíčku či mentálně postižené, podle Thorové je však potřebují i mnozí hyperaktivní a v zemích EU je to již běžné. Existují i léky, které se mohou podávat hyperaktivním dětem, nejznámější je Ritalin. V úvahu připadají u školáků, ale rozhodně nejsou samospasitelné, mohou jen podpořit cílenou péči rodičů i školy.