Již od roku 1991 funguje v Lysé nad Labem Výcviková škola slepeckých psů Elva. "Výchova a výcvik vodícího psa pro nevidomé je náročná a nákladná," řekla Helena Grocholová, majitelka Výcvikové školy slepeckých psů Elva.

"K výcviku používáme převážně labradorské retrívry z našeho chovu Elva Bohemia. I přesto, že je náš chov zaměřen na zdraví a optimální povahu, ne každý cvičený pes se dostane až ke zkoušce se svým zrakově postiženým pánem. Pes musí být spolehlivý a se svým pánem musí tvořit sehraný tým," uvedla Grocholová. Od prvních kroků se psem v postroji a s bílou holí v roce 1989 ušla Helena Grocholová desítky kilometrů. "Nejdůležitější pro spolehlivost vodícího psa jsou právě ty nachozené kilometry," poznamenala Grocholová. "Labrador je velmi inteligentní, pracovitý a člověka milující pes, rychle se učí, ale přestože v 15 měsících zvládá většinu z 52 povelů a dovedností, je to stále ještě psí dítě. Musí psychicky i fyzicky dozrát a svoje dovednosti ověřit nesčetněkrát v různých prostředích a různých situacích. Musí se takzvaně vychodit, " zdůraznila Grocholová. Připravený k předání nevidomému je až tehdy, když nejen zvládá vše, co má, ale vykazuje psychickou vyváženost mezi poslušností a samostatností při práci. To bývá až mezi 2- 3 rokem stáří psa. Z každé složité situace musí být schopen svého pána vyvést a z každého místa musí umět najít cestu domů. "Nejobtížnější fáze celého výcviku je bezesporu fáze předávání novému, zrakově postiženému pánovi, " poznamenala Helena Grocholová. Pro předání je nezbytná přítomnost cvičitele. Je v neznámém prostředí, zvyká si na neznámě znějící pokyny. Velkou roli hraje i fakt, že nevidomý, který byl zvyklý chodit se slepeckou holí a orientovat se podle bodů v terénu, se nyní naopak pohybuje volným prostorem, protože terénní orientační body jsou pro vodícího psa překážkou. A nebo naopak zraková bariéra bránila nevidomému v častějším pohybu po okolí bydliště a období intenzivního předávání psa je pro nevidomého fyzicky velmi vyčerpávající.

Další činností, jíž se v centru věnují, je canisterapie, kterou v centru humanitární kynologie Elva zaštiťuje nestátní nezisková organizace - občanské sdružení Elva - help. Canisterapie je poměrně mladý obor, využívající blahodárného působení psa na člověka. Zatím se canisterapie využívá převážně při aktivaci a psychorehabilitaci tělesně postižených a mentálně postižených, dlouhodobě nemocných, lidí po úrazech, seniorů. Dále při fyziorehabilitaci zejména dětí postižených dětskou mozkovou obrnou, ale i u jiných diagnóz, pro jejichž úspěšnou léčbu je nezbytné uvolnění spastických stavů. Jednou z forem, jak seznámit veřejnost s canisterapeutickou činností, jsou fotografické výstavy. Právě takovou je fotosoutěž, která se koná v Malém Nosticově divadle v Praze 1 pod názvem "Pomáháme nejen 30 dní...", kde se Elva - help umístila se svými fotografiemi na 3. místě.