Je pravda, že vyživovací povinnost k dětem nekončí v 18 letech? V jakých případech existují výjimky zajímá pana R. T. z Klášterce and Ohří, jehož dcera letos ukončí studium střední školy a zároveň dovrší věku zletilosti, ale hodlá pokračovat ve studiu na vysoké škole.

Podle ustanovení paragrafu 85 zákona o rodině, který nabyl účinnosti 1. srpna 1998, začíná vyživovací povinnost rodičů k dětem jejich narozením a následně trvá až do doby, pokud děti nejsou schopné samy se živit. Znamená to, že vyživovací povinnost nekončí automaticky dosažením potomkovy zletilosti dovršením 18 let věku.

Pokud se týká věkové hranice osmnácti let, ta je důležitá jen v tom smyslu, že do dovršení zletilosti dítěte může soud zahájit řízení o určení výživného i bez návrhu, kdežto po dosažení zletilosti může toto řízení začít pouze na základě žaloby zletilého dítěte. Jestliže tedy dítě řádně studuje na vysoké škole, trvá alimentační povinnost až do dokončení studia. Rozhodující není ani hranice 26 let věku. Ta se uplatňuje při výplatě dávek státní sociální podpory, zejména přídavku na dítě.

Jestliže dítě nabyde schopnosti živit se samo ještě před dovršením zletilosti, vyživovací povinnost rodičů zanikne, stejné je to i v případě sňatku nezletilého dítěte, kdy vyživovací povinnost rodičů nahradí stejná povinnost mezi manželi. Pokud dítě uzavře pracovní poměr nebo se stane jinak výdělečně činným a tuto samostatnou obživu přeruší kvůli studiu, vyživovací povinnost rodičů se neobnovuje. Jinak je tomu, když dítě neuspěje u přijímacích zkoušek na vysokou školu. Jeli o rok později přijaté, se studiem vzniká rodičům nová vyživovací povinnost.

Odlišná úprava povinnosti platit výživné existuje u dětí tělesně či mentálně postižených. V takových případech tato povinnost nemá hranice, trvá po celou dobu existence právního poměru mezi rodičem a dítětem, tedy až do smrti jednoho z nich.