Loni na podzim spatřily světlo světa další webové stránky, které doplňují již poměrně pestrou mozaiku informací o různých typech sluchového postižení na internetu. Jsou to stránky uživatelů kochleárního implantátu. Jejich autorem je jeden ze šesti nositelů kmenového kochleárního implantátu v České republice 40letý internetový nadšenec Ladislav Kratochvíl.
Kdy a jak stránky vznikly a na jaké adrese je najdeme?
Stránky vznikaly a ještě stále vznikají " ve velkých informačních bolestech" od srpna 2003. V říjnu jsem je otevřel s tím, že mi snad návštěvníci pomohou doplnit data, která chybějí.
Adresa je
http://www.sweb.cz/kochlear.
Proč vznikly a k čemu slouží?
Vznikly z mnoha důvodů. Například proto, že dospělých implantovaných lidiček přibývá, ale když jsem nějaké na internetu hledal, nikde jsem nic nenašel. Ale hlavní důvod je spíše ten, že to hledání a informační bariéru nepřeji těm ostatním, co budou hledat po mně. Stránky slouží k tomu, abychom se navzájem poznali a mohli si třeba vyměňovat zkušenosti, aby další žadatelé našli tzv. zdroj přímo u pramene. Vždyť kdo jiný ( kromě odborníků) má s implantátem co do činění, než sami jeho uživatelé?
Jaká je návštěvnost stránek?
Na stránky chodí 20- 30 návštěv denně. Přesná čísla nevím, největší návštěva byla 43 unikátních přístupů za den, nejmenší 19.
Děláte webmastera také Klubu XXXL Praha, což jsou lidé s nadváhou. Pokud vím, jste vyučený sladovník a vystudoval jste konzervatoř. Kde jste se naučil programovat stránky?
S klubem českých lidiček- kuliček se kamarádím deset let a jelikož jsem takový počítačový šílenec, tak to nějak vyplynulo samo. Jinak jim dělám kronikáře. Programovat stránky se učím stále a " studuji to po nocích", protože jsem v plném invalidním důchodu a ráno většinou nemusím vstávat. Na konzervatoři jsem vystudoval kompozici - no a když nemohu kvůli sluchu komponovat hudbu, tak alespoň mimo jiné " komponuji" webové stránky. Ostatně hudba je pro uši, HTML zase pro oči. Filozoficky vzato, není v tom zase tak velký rozdíl, navíc oči lidičky používají víc.
Kdy jste přišel o sluch?
Loni jsem měl jít na operaci, po níž bylo téměř stoprocentní, že nebudu slyšet. Takže se nabízelo řešení s implantátem. Všechno to byl fofr. Během jediné operace jsem byl zároveň i implantován, takže období, kdy jsem neslyšel bez implantátu, neznám. Před operací jsem slyšel i bez naslouchadla. Během chvilky jsem změnil svět slyšícího člověka za ticho.
Jaké to je? Jak vlastně komunikujete? Píšete na papír, nebo už umíte odezírat?
Na jednu stranu je to hrozné, když člověk 40 let sluch používá bez jakýchkoli sluchadel a najednou ho nemá, jelikož málokdo se učí odezírat či znakovou řeč tzv. " do foroty". Takže neumím nic, pouze si přečtu to, co mi kdo napíše. Navíc jsem věděl dopředu, že slyšet nebudu, tak jsem na to všechny okolo sebe upozorňoval. První měsíc po ohluchnutí jsem dokonce ani nemluvil, jenom jsem psal, než mi došlo, že to asi v mozku nijak spojeno není a že mi lidé rozumí, co říkám. Ještě že se mnou byla první dva měsíce ženuška doma. Když je nás na to víc, tak se to lépe " překousává".
Ale neslyšet má na druhé straně i své ohromné výhody. Člověk se tak třeba krásně vyhne tomu všelijakému " krasořečnění" druhých, jelikož než aby to psali, jsou raději struční. A také to, že sluch se normálně vypnout nedá, tudíž se musí poslouchat i to, co je člověku nepříjemné, nebo co ho třeba v 5.30 vzbudí ( a příjemné cvrlikání ptáčků to nebývá), když má budíka nařízeného až na osmou. Zrak odvrátit jde. A ty nepřetržité útoky reklam, tomu se dřív vůbec nedalo bránit, ty jsou snad všude, úplně šíleně překládané. Z toho mám docela radost.
Máte komunikační problémy?
Mám, jsem odkázán pouze na to, co mi kdo napíše, i když jednotlivým slovům začínám trochu rozumět. Hlavně když někoho vidím často, jinak také rukama nohama. A lidem říkám, ať si představí, že se baví s cizincem, který neumí česky.
Na webu jste popisoval, jak trénujete odezírání v rodinném kruhu. Některé věty už umíte odezřít bez problémů, například " Chceš pivo?" a jiné vám jdou pomaleji, třeba " Ukliď si ty ponožky!" Jste zřejmě veselá kopa, vždyť máte také na webu přezdívku Srandovník! Ale určitě někde odezírání cíleně trénujete. Docházíte do kurzů odezírání, nebo navštěvujete za tímto účelem nějakého specialistu?
Bydlím na venkově, takže o nějakých kurzech poblíž bydliště nemůže být ani řeč. Jen jsem před ohluchnutím absolvoval intenzivní kurz odezírání s Českým klubem ohluchlých v Bohdanči. Jelikož také potřebuji ( a úspěšně se mi to daří) zlepšit hlavně pohyb, nechodím zatím ani k logopedovi. Všichni jsou v jiných městech a já nechci zdravotnictví zatěžovat sanitou. Nemám auto a na kole ani neudržím rovnováhu, takže trénuji jízdu autobusem, zejména na turnaje v šipkách, mezi kluby XXXL Praha a CI- 5 v Praze na Smíchově. Chystám se učit podle videokurzu a k nějakému logopedovi také půjdu. Ale ne každý je vybaven na cvičení reedukace sluchu.
Co pro vás znamená internet?
Je to moje nejpoužívanější kompenzační pomůcka. I když tento status zatím nemá, je jen logické, aby ho měl. Nejen mně by se to strašně moc šiklo, už jen kvůli těm rychlým a relativně levným dopisům. I když jsem se hodně zabýval psaním perem, dnes píšu z 99 % na klávesnici. Papírové dopisy si začínám schovávat, abych nějaké nashromáždil, než jim úplně odzvoní.
Lidé, co neslyší, si asi těžko zatelefonují na informace, v kolik jim třeba jede vlak, a na internetu to jde zjistit snadno. Nehledě na to, že i jednání s různými firmami se velmi zjednodušuje, jelikož málokterá dnes nemá své vlastní stránky.
A kolik informací se zde dá zjistit, je až neuvěřitelné. Během chvilky lze najít to, co by se v knihkupectví těžko objevovalo.
Škoda že takovou věc neměl k dispozici třeba Leonardo da Vinci, strašně rád bych na takové stránky chodil. Také ho mám raději než hi- fi věž.
Jak moc se váš život po ohluchnutí změnil?
Věcí, které se změní, když člověk najednou ohluchne, je strašně moc. U mě je to navíc spojeno s odstraněním neuriomů, takže nevnímám jen to, nějak se mi to slévá dohromady. Protože nechodím do zaměstnání, prosedím u počítače velkou většinu dne, a to už pět let. Za tu dobu se člověk lecos naučí. Žádný kurz jsem neabsolvoval, všechno je jen škola života a praxe. Krásné to bylo s úplně první verzí mých stránek. Udělal jsem je ve Wordu97 a potom je rozdával kamarádům na disketě 3,5'', jelikož jsem žádný internet neměl. To bylo asi v roce 1999. Také se mi změnil zrak, čich nebo intuice či co to bylo. Ještě nedávno jsem vůbec neviděl, necítil, nudle s mákem k večeři, ale minulý týden jsem tušil, že nám zbyla svíčková od neděle a krásně jsem ji vyčmuchal. Inu lepším se.
Mějte se krásně na planetě!