Pes patří ke člověku od nepaměti. Speciálně vycvičený pes dokáže úžasné věci, které mohou sloužit i zdravotně postiženým lidem. Nejznámější a nejrozšířenější jsou zřejmě vodící psi pro nevidomé, ale v poslední době se úspěšně rozvíjí i výcvik psů pro tělesně postižené, zejména vozíčkáře. Tito asistenční psi mohou částečně nahradit službu osobních asistentů nebo rodinných příslušníků a snížit závislost tělesně postižených na jejich péči, zvýšit jim samostatnost a sebevědomí a umožnit aktivní a plnohodnotné zapojení do běžného života. Způsoby, jak mohou psi pomoci tělesně, ale i mentálně postiženým či starým lidem, jsou různé, jako se liší životní podmínky, forma a stupeň jejich postižení.

Asistenční psi

Pomáhají tělesně postiženým lidem, obvykle vozíčkářům. Plně vycvičený asistenční pes ovládá až devadesát povelů a dokáže je kombinovat (u vodícího psa je to "pouze"třicet povelů). A jak jeho pomoc probíhá? Kromě toho, že přináší předměty a předává je správným způsobem, rozsvěcí a zhasíná světla, otevírá a zavírá dveře, zvládne také otevírání lednice, dvířek a zásuvek v domácnosti, přivolá výtah. Je nepostradatelným pomocníkem při nakupování - uloží věci do košíku, předá peněženku pokladní, také dokáže táhnout invalidní vozík a nést batůžek s drobnostmi. Ale umí i takové kousky, jako je sundávání ponožek, rukavice nebo svetru či vytahování prádla z pračky. Jedním z hlavních úkolů je pomoc v případě, že by postižený spadl z invalidního vozíku. Pes je schopen buď přivolat jiného člověka nebo být postiženému oporou tak, aby se dostal zpět na vozík. Někteří asistenční psi jsou také speciálně vycvičeni pro pomoc s udržováním rovnováhy u postižených, kteří užívají hole nebo chodítka a pro něž je tak jednoduchá záležitost, jako dostat se po koupeli z vany, nepřekonatelnou překážkou.

Pro práci psa asistenta se cvičí především retrívři. Rozsah výcviku se řídí schopnostmi psa a potřebami postiženého. Při hledání vhodného týmu - klienta a psa - se proto přihlíží na rozsah postižení klienta, jeho životní styl, potřeby, záliby a povahu, u psa pak na míru schopností, fyzickou zdatnost a povahové vlastnosti.

Šikovní společníci

Jsou to psi, kteří jsou vycvičeni jako asistenční psi, navíc ovládají canisterapii. Hlavní rozdíl je však v tom, že pánem asistenčního psa je sám postižený, kdežto šikovného společníka vede někdo jiný, většinou příbuzný postiženého.

Psi pro canisterapii

Canisterapií se rozumí léčebný kontakt psa a člověka. Jednou z forem canisterapie je tzv. společenská činnost, kdy pes navštěvuje klienty, např. v domově důchodců, kterým tak napomáhá pozvednout kvalitu života. Druhou formou je terapeutická činnost, při níž se pes podílí na léčbě určitého typu postižení. Obě tyto formy mají pro klienty zásadní význam a k oběma je potřeba průprava canisterapeutického týmu. U společenské činnosti je jím psovod a pes, kteří prošli canisterapeutickými zkouškami, u terapie jako takové je jimi terapeut a pes, taktéž přezkoušeni. Terapeut musí mít navíc znalosti o různých druzích postižení a možných aplikacích canisterapie. Canisterapie přispívá k rozvoji jemné a hrubé motoriky, podněcuje verbální i neverbální komunikaci, rozvoj orientace v prostoru, nácvik koncentrace. Využívá se při polohování, rehabilitaci, kontakt se psem podněcuje postižené ke hře a pohybu. Rozvíjí sociální cítění, poznávání a citovou složku. Zároveň má velký vliv na psychiku a přispívá k duševní rovnováze. Canisterapie je určena pro tělesně postižené (nejčastěji dětská mozková obrna, lehké mozkové dysfunkce, svalová dystrofie, epilepsie), pro mentálně postižené, pro staré a nemocné. U autistů může pes dlouhodobým působením plnit roli prostředníka mezi jejich světem a okolím. Nejvíce využívaným plemenem pro terapeutickou činnost je retrívr, do společenské činnosti lze úspěšně začlenit psy všech ras, podmínkou je jen jejich dokonalé chování, povaha a zdraví.

Vodící psi

Úkolem psa pro nevidomého není jen vodění, jak by se mohlo na první pohled zdát. Takový pes umí například najít prázdné místo v tramvaji a přesně nevidomému ukázat, kam má dosednout, najít telefonní automat, projít stanicí až k nástupišti a zamezit pádu do kolejiště, bezpečně převést postiženého přes křižovatku nebo najít okénko na poště nebo na nádraží, kde se nevidomého někdo ujme. Při tom všem se neuplatňují jen nacvičené povely, ale také tzv. inteligentní neposlušnost, při které pes i opakovaně odmítne uposlechnout povel, pokud považuje situaci za nebezpečnou. Nevejde tedy do silnice, pokud vidí přijíždějící auto, odmítne pokračovat v chůzi, stojí- li na okraji kolejiště apod.

Signální psi

Slouží především sluchově postiženým, které upozorňují na důležité zvuky v jejich okolí, jako zvonek u dveří, požární nebo jiný alarm, přicházející fax nebo telefon se čtecím zařízením, zvonící budík, zvukové signály kuchyňských zařízení, ale také osobu volající jméno neslyšícího nebo pláč dítěte. Také existují signální psi pro postižené trpící častými epileptickými záchvaty. Takový pes se buď naučí přivolávat pomoc z okolí nebo poznávat přicházející záchvat. Nejnovějším typem signálních psů je "detektor chemikálií"pro osoby s extrémní přecitlivělostí na chemikálie v ovzduší. Pro tyto osoby je téměř nemožné vycházet z domova, dokud nemají svého čtyřnohého pomocníka s čichem mnohokrát citlivějším než je lidský. Protože se u signálních psů nejedná o tak široké spektrum povelů jako u třeba u asistenčních psů a neočekává se podobná fyzická zdatnost, je ve světě zvykem používat k výcviku psy z útulků, kteří prokázali svoji spolehlivost a nadání. Jedná se obvykle o menší plemena a křížence.