Spěšná chůze městem dostává nový rozměr. Nestačí vyhýbat se autům, tramvajím, lešením a výkopům. Současně je třeba dávat pozor na hloučky mladých brigádníků, kteří se nám snaží narafičit do cesty všemožné letáky, anketní formuláře a - kasičky na peníze. Ruku s reklamou je možné bez uzardění neurvale odstrčit, při míjení dotazníkového komanda nasadit zarputilý výraz a přidat do kroku. Co si však počít s rozzářenýma očima mile se usmívajících adolescentů, kteří "nastavují zrcadlo" našemu svědomí?

Slepecké derby

Poslední velká pouliční sbírka letošní sezony proběhla v polovině října. Pod názvem Bílá pastelka se o naši přízeň ucházeli zrakově postižení lidé, konkrétně jejich největší organizace SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých). Do sto devadesáti tuzemských měst vpadli prodavači se zásobami bílých pastelek, celkem jich měli k dispozici 340 tisíc. Při ceně dvacet korun za jednu bylo ve hře 6,8 milionu korun. O měsíc dříve (15. září) jsme potkávali ve městech jiné prosebníky, kteří rovněž sbírali peníze pro nevidomé a jinak zrakově postižené. Za pětadvacetikorunový příspěvek do pokladny ve tvaru lucerničky obdržel ušlechtilec plastový přívěsek s nápisem Světluška (ve tmě svítil). Benefici pořádal Nadační fond Českého rozhlasu (NFČRo). Na ulicích se vybralo 5,8 milionu a prostřednictvím převodů na konto se částka vyšplhala na 6,1 milionu. Statisíce pouličních chodců denně zvažují, zda a komu (ne)dají své peníze, ti odpovědnější se zajímají o důvěryhodnost výběrčího. Jak z tohoto "derby" vycházejí Světluška a Bílá pastelka? Prvním překvapením je zloba a zášť, která mezi protagonisty vládne. Přiblížit na stránkách TÝDNE byť jen zlomek osobních výpadů, kterými se častují, je polygraficky i právně nemožné. Stojí však za to stručně převyprávět historii obou sbírek. Bílou pastelku vymyslel a v roce 2000 poprvé uspořádal SONS. V té době se rodila nadační strategie Českého rozhlasu, který považoval za přirozené, aby se nejrozšířenější zvukové médium věnovalo při charitativním úsilí právě zrakově postiženým. Nadační fond ČRo se obrátil na SONS s nabídkou spojit síly a pokusit se příjmy z Bílé pastelky znásobit. Takové předsevzetí se podařilo vrchovatě naplnit: v roce 2001 sbírka vynesla 4,4 milionu korun. Nadacím a nadačním fondům předepisuje zákon rozdělovat peníze podle předem stanovených pravidel, s pomocí nezávislých komisí a veřejně vypsaného grantového řízení. Samozřejmostí je zpřístupňování výročních zpráv včetně podrobného rozpisu příjmů a výdajů. SONS jako občanské sdružení takovou povinnost nemá, na internetu uvádí jen obecný výčet činností: sociální, právní a pracovní poradenství, výcvik vodicích psů, nácvik chůze s bílou holí, asistenční služba, péče o domácnost a oděvy, konzultace při výběru pomůcek. SONS si z veleúspěšné sbírky v roce 2001 odnesl osmdesát procent, zbytek peněz získaly organizace zabývající se službami, které SONS nezajišťuje (asistence pro děti a mládež, kombinovaná postižení aj.). Někdejší tvůrce sbírky byl rolí žadatele pohoršen a usiloval o získání záruky, že bude vždy dostávat minimálně čtyři pětiny výtěžku. Nic takového však podle nadační legislativy není možné. Nechuť dělit se o zisky vyřešili funkcionáři SONS po svém: rozhodli se Bílou pastelku znovu pořádat na vlastní pěst. V roce 2002 vynesl prodej pastelek (bez účasti veřejnoprávního rádia) 5,2 milionu korun, rozhlasový fond vybral tři miliony ve vlastní sbírce zaměřené na pomoc nevidomým a slabozrakým postiženým povodněmi. Zdálo se, že křivdy zhojí čas a prosperita obou sbírek. Nelítostný boj o to, kdo je povolanější pro výběr a rozdělování peněz ve jménu ztráty zraku, se však znovu rozhořel letos v létě: SONS se odmítl smířit s tím, aby vedle Bílé pastelky existovala ještě jedna podobně zaměřená sbírka, Světluška.

Slepota není morálka

Významní partneři NFČRo, například auditorská firma Pricew aterhouseCoopers, obdrželi o prázdninách dopisy podepsané vedením SONS, obsahující "zdvořilý požadavek" na "zvážení" další spolupráce při pořádání sbírky Světluška. Podobná udání s varováním před "protivníkem, který se nezastaví před ničím" obdrželi i poslanci a senátoři (mj. Vlasta Parkanová) a kompletní Rada Českého rozhlasu. "Vidomým lidem nepřísluší do našich věcí mluvit, protože s námi nejedí ze stejného talíře," nechali se slyšet reprezentanti SONS. Skandalizaci Světlušky, jež přinesla nemalé obnosy řadě spolků, které v SONS neměly šanci, si nenechali líbit sami nevidomí a slabozrací. Tucet menších organizací se sjednotil proti snaze vytlačit sbírku na vedlejší kolej a vydal prohlášení, v němž poukazuje na nadhodnocené údaje o členské základně SONS, které "i tak představují zlomek všech zrakově postižených". "V roce 2000 byla nejméně čtvrtina okresních poboček nečinných," upřesňuje Miroslav Michálek, který tehdy v ústředí pracoval. SONS uvádí, že členský příspěvek vloni zaplatilo 9465 osob. "Slepota jako každé omezení skýtá velký prostor pro manipulaci," říká k tomu paralympijská vítězka Pavla Francová-Valníčková. Dodává: "Žádné postižení však nemůže být zárukou odborné kvalifikace či morální způsobilosti." Světová rekordmanka v běhu se pozastavuje hlavně nad neprůhledným administrováním desítek milionů státních dotací, mizejících v provozu centrály SONS. Veřejně přetřásanou záhadou je v komunitě "zrakáčů" rovněž využívání peněz vybraných v rámci sbírky na vodicí psy (obří plyšáci v supermarketech) či nákup služebního automobilu za 680 tisíc. Rozladění z autoritářských metod a naopak podporu sbírce Světluška vyjadřují další zrakově postižení, mnozí se však obávají, aby neupadli v nemilost představenstva. "SONS některým pomáhá při hledání práce (nezaměstnanost zrakově handicapovaných tvoří 70 procent, pozn. red.) ," vysvětluje Michálek. SONS rovněž disponuje jediným razítkem "způsobilosti", kterým musejí být opatřeny žádosti o dotaci při koupi kompenzačních pomůcek. Například digitální čtecí zařízení stojí přes sto tisíc korun, státní podpora tvoří až sto procent. "Medializaci považuji za bezpředmětnou," reagoval minulý čtvrtek na žádost o schůzku "republikovou radou SONS jmenovaný mluvčí sporu" Rudolf Volejník. O několik hodin později telefonoval do redakce bývalý poslanec Ivan Mašek (ODA). "Dělal jsem s Rudou v Metě (podnik, v němž pracovali tělesně postižení, pozn. red.). Všechno je úplně v pořádku," ujišťuje někdejší disident, nyní zástupce mediální agentury GoodCom. Bílá pastelka letos vynesla 5,6 milionu korun. SONS upustil od tradice zavedené v roce 2001 a tisíce dobrovolníků sbíraly peníze do nezapečetěných kasiček přelepených izolepou. "Zákon pro prodej předmětů nepředepisuje pečetění," vysvětluje Jarmila Horváthová z odboru daní, poplatků a cen pražského magistrátu, jehož "drobnohledem" se SONS oficiálně zaštiťuje.