Handicapovaní potřebují pomoc státu
Letošní rok 2003 je vyhlášen "Mezinárodním rokem zdravotně postižených". Co se u nás pro ně vlastně dělá, aby mohli taky žít a pracovat jako jiní? Před zákonem jsme si přece všichni rovni. V Česku jsou však na trhu práce handicapovaní lidé stále znevýhodněni a někdy i diskriminovaní. Zdravotně postižení především těžko hledají práci. "Neslyšící neberem", "Není vhodné pro neslyšící"a pododbně, tak zní odpověď při hledání práce. A když se práce najde, tak mzda je nízká a rozdílná, než mají kolegové. I částečný invalidní důchodce je pro mnohé trnem v oku. Proč je jejich výdělek omezován? Proč zaměstnanec dostává jen podhodnocenou mzdu za svou kvalifikaci a praxi, nesenou odpovědnost i rizikovou práci? Zaměstnavatelé mají za ZTP zaměstnance úlevy na dani, kdežto zaměstnanec jen podhodnocenou mzdu. Je to výsměch zaměstnanci do očí! Kde je právo a spravedlnost. Mzda handicapovaných lidí činí měsíčně čistého 6 400 až 6 500 Kč. Vše působí dojmem, že stát nemá zájem o zdravotně postižené lidi, neboť je lidsky nechrání a nechává je v nevýhodné i znevýhodněné situaci a handicapovaní lidé nemají nikde zastání. Politici, kteří tyto problémy neřeší a jen sedí na své židli kvůli moci či penězům, na své místo nepatří. Autor: Libuše Petrlová Zdroj: Vysočina, 1.11.2003
|