Člověk nesmí se svou nemocí zůstat sám
Jablonec n. N./Liberec - Do společného projektu se pouští liberecký Fokus a Centrum pro zdravotně postižené v Jablonci. Startují v úterý 14. října ve Skřivánčí ulici, kdy začne cesta společného hledání pro lidi s psychózou.
Podobný klub pro duševně nemocné lidi existuje v České Lípě již jedenáct let. "V současné době je životaschopný a funguje velmi dobře. Máme z toho ohromnou radost. Tady v Jablonci chceme dát počáteční impuls, najít témata," uvedla Jana Horáková z libereckého Sdružení pro péči o duševně nemocné Fokus s tím, že v Jablonci chtějí podobný klub odstartovat, aby zdejší nemuseli dojíždět. "Jakou přesnou podobu bude pak skutečně mít, nelze ale říci od stolu. Budeme jej tvořit spolu s lidmi," tvrdí Horáková.
Podle odborníků duševně nemocný člověk není ten, kdo je nebezpečený a ohrožuje okolí, jak se mylně uvádí. "Většinou trpí osamělostí a neschopností navazovat kontakty s okolím. Existující výjimky se nedají generalizovat na celou skupinu," přiblížila pracovnice Fokusu. Sblížení v klubu s ostatními klienty odbourává průvodní problémy jen velmi pomalu, ale úspěchy jsou po čase vidět.
Lidé s těmito poruchami žijí velmi izolovaně a mají málo sociálních kontaktů. Spolupráce není o dnech, ale spíše o týdnech i měsících, než se skontaktují a naváže se vazba. Pak se naučí scházet a vytvoří se struktura klubu. Zda si spolu popovídají u kávy, oslaví narozeniny nebo Vánoce, záleží na jejich chuti. "S prvními kontakty nám pomohou ambulantní lékaři, psychiatři, naši stálí klienti, kteří sami osloví své známé," nastiňuje organizaci Jana Horáková a dodává, že v souladu se zákonem dodržují přísnou anonymitu stálých klientů a jejich data jsou uložena pod hesly. Pokud si sami nepřejí, nedostanou o nich informace ani členové jejich rodin.
"Klubová aktivita v Jablonci bude pro členy zdarma. Na společné posezení jeden třeba přinese kávu, druhý čaj a další sušenky, příště si to vymění," uvedla příklad Jan Horáková.
V Liberci se sdružení rozrostlo do takové velikosti, že nabízí rehabilitační pobyty, terapeutické skupiny, pracovní a sociální rehabilitaci i dům na půli cesty, kde se lidé učí sami bydlet. "Rozdělila bych klienty na tři skupiny. Jednak lidé z léčeben, kteří jsou odnaučeni běžnému životu, neví například, jak nakupovat. Pak mladí schizofrenní lidé stále žijící s rodiči, ti se odpoutávají od rodiny velmi těžko. Podobné je to třeba u čtyřicátníků, kteří jsou v rámci rodiny stále v pozici dítěte, neumí se odloučit a naučit samostatnosti," přiblížila činnost Horáková. Fokus proto disponuje i chráněným bydlením tréninkového typu. Při pracovních rehabilitacích a socioterapii se lidé učí strukturu dne - vstát na čas, individuálně plnit úkoly, prostě rozdělit si čas na práci a na přestávku. Je to banální, ale oni to neumí. Často také trpí sociálními fobiemi, tedy obavami z pobytu ve větším kolektivu a neschopností řešit konflikty.
Autor: Lenka Klimentová Zdroj: Deník Jablonecka, 11.10.2003
|