Nejsem sociální případ, a tak nevím, kde budu bydlet
Praha - Pokud vás přijali na Karlovu univerzitu do Prahy na obor vašich snů a jste přespolní, máte vyhráno jen napůl. Velkým trnem v patě se totiž může snadno stát ubytování. Pokud jste z Prahy nebo nejbližšího okolí a zároveň bydlíte u rodičů nebo ve vlastním, tak máte vystaráno. V jiném případě se získání koleje může stát neuvěřitelným martyriem a noční můrou.
Přednost má sirotek či invalida Když mě před dvěma lety přijali na Karlovu univerzitu, moje radost neznala mezí. Konečně ze mě bude vysokoškolák, budu bydlet na koleji, kde nebudu pod drobnohledem rodičů. Zkrátka svoboda. Jaké však bylo moje rozčarování, když jsem rozlepil obálku dopisu, který mi stručně oznámil, že mé žádosti o ubytování na kolejích UK nebylo vyhověno, a tudíž si můžu bydlet, kde chci. Vzdálenost přibližně 130 kilometrů, která mě od hlavního města dělí, se zaměstnancům Kolejí a menz zdála moc krátká, dojíždět 260 kilometrů denně je úplně normální. Marná byla odvolání s přiloženými zprávami od odborných lékařů, v nichž se shodli, že vzhledem k mému zdravotnímu stavu není možné denní dojíždění. Ani potvrzení o změněné pracovní schopnosti nestačilo. Karlova univerzita totiž připočítává body k dojezdové vzdálenosti pouze v případě, že je žadatel oboustranný sirotek, pobírá sociální dávky nebo je vlastníkem průkazu pro zvlášť tělesně postižené, případně průvodcem takové osoby. Jinými slovy musíte buď být sociální případ (v tom případě si však těžko můžete dovolit studovat vysokou školu v jiném městě), nebo musíte být sirotek, případně invalidní. Jedno lepší než druhé. Jinak máte zkrátka smůlu. Přesto jsem nakonec kolej dostal.
Vytrvalost zkrotila úředního šimla Nevděčil jsem za to dobrosrdečnosti zaměstnanců Kolejí a menz. Ti tvrdili, že nejsou žádný zaopatřovací ústav a že si studenti mají pronajmout byt za tisíce a náklady pokrýt z brigád. To, že slovenští studenti koleje dostávají přednostně, a nemusí si proto platit drahé priváty, nebo to, že čas strávený na brigádách se velmi často podepisuje na kvalitě studia, tam nikoho nezarazilo. Kolej jsem nakonec získal díky vytrvalosti. Moje matka orodovala tak dlouho, až mi místo na Jižním Městě nakonec dali. Sice pozdě, ale přece. Když jsem 8. října, tedy týden po začátku zimního semestru, dorazil na pokoj, byl jsem tam první! Zbývajících pět postelí zelo prázdnotou. A to celou dobu na Kolejích a menzách tvrdili, že už není volná ubytovací kapacita. Ve skutečnosti spíš šlo o rozhýbání obrovského úřednického molochu. Pokud jste tedy v podobné situaci jako já před dvěma lety, zkuste taky přemoci byrokratickou zkostnatělost. Když jsem pokračoval do druhého ročníku, kolej mi byla přidělena bez problémů. Myslel jsem, že konečně někdo dostal rozum. Teď jsem však z tohoto pocitu rychle vystřízlivěl. Kolej mi opět nebyla přidělena samozřejmě opět z kapacitních důvodů. Kolotoč odvolání se rozběhl znovu. Zatím nevím, jestli pro mě tahle jízda skončí vítězně, stejně jako předloni.
Autor: Petr Fábera Zdroj: MF Dnes, 8.9.2003
|