V Týně nad Vltavou a širokém okolí je velký zájem ze strany mládeže i dospělých s mentálním, tělesným či kombinovaným postižením o uplatnění. Práci v chráněných dílnách, docházku do rekvalifikačních kursů, poradenství a další aktivity poskytuje již třetím rokem Domov sv. Anežky v Čihovicích. Domov však již kapacitně nevyhovuje, město proto poskytlo sdružení za symbolický nájem budovu U svaté Kateřiny. Ta ovšem potřebuje rekonstrukci, aby vyhovovala potřebám dětí s postižením. Rekonstrukce byla zahájena a nyní je třeba zajistit finanční prostředky na třetí část stavebních prací. Jsou to - instalace výtahu, dokončení chráněného bydlení a venkovní terénní úpravy. Díky nově vzniklé kapacitě vznikne v budově sv. Kateřiny arteterapeutický ateliér, čtyři chráněné byty, další chráněné dílny - keramická a truhlářská, a prostor pro výstavy i prodej dílenských výrobků. Ve současném centru se tak uvolní místo pro větší rehabilitační a vzdělávací zázemí a pro rozšíření tkalcovské dílny. Přemístění čtyř chráněných bytů do nové budovy, která se nachází v centru města, navíc zvýší povědomí obyvatel o činnosti centra. Projekt se týká nejméně čtyřiceti handicapovaných, kteří v rámci Domova sv. Anežky pracují v chráněných dílnách nebo využívají dalších služebVážení a milí čtenáři,

první problém, o kterém chci tentokrát psát, se týká možnosti využití právní pomoci v případě, že ji potřebujete. Zdravotně postižení občané nemají na základě svého postižení žádné zvláštní právo na poskytování bezplatného právního zastupování. Je ale možné zkusit požádat o advokáta ex offo. Svoji žádost o zastupování můžete poslat na tuto adresu - Česká advokátní komora, Národní 16, Praha 1, 110 00. Pokud potřebujete pouze právní poradenství, je zde víc možností. V minulé příloze Skok do reality jsme informovali o možnosti využít bezplatné právní poradenství Národní rady zdravotně postižených v Praze. Schůzku je možné si domluvit na telefonním čísle 222 590 165. Další možnost nabízí Sdružení zdravotně postižených. JUDr. Pavla Jungra můžete kontaktovat každé pondělí od 13.00 do 17.00 a středu od 14.30 do 18.30 na telefonním čísle 222 314 992. V naší republice existuje i síť občanských poraden, na které je možné se obrátit. Pokud zavoláte na naši bezplatnou linku, mohu vám podle místa bydliště vyhledat nejbližší poradnu a předat na ni kontakt.

Dotazy týkající se invalidních vozíků jsou už v poradně evergreenem a tentokrát přišel jeden od mladého muže, který by se rád vrhl do sportování, konkrétně do floorballu. K tomu, aby mohl aktivně provozovat tento sport, potřebuje elektrický vozík s vyšší rychlostí. Dotazem na Všeobecné zdravotní pojišťovně jsem zjistila, že toto bohužel není důvod pro podání žádosti o jiný vozík či jeho výměnu, dříve než po pěti letech. Pokud potřebujete jiný vozík ještě před vypršením lhůty, jediným důvodem, který pojišťovna uznává, jsou důvody zdravotní (tzn. vozík vám nevyhovuje kvůli změně zdravotního stavu a může způsobit jeho zhoršení), které vám potvrdí odborný lékař.

Další dotaz, se kterým se na nás jedna klientka obrátila, souvisí s příspěvkem na zvýšené životní náklady podle § 42 vyhlášky 182/1991. Jedná se o tzv. ošatné, které většinou činí 200,-- Kč měsíčně. Klientka se na úřadě, který jí tento příspěvek vyplácí, setkala s tím, že sociální pracovnice po ní chtěla doložit, jak s tímto příspěvkem naložila. Klientka se ptala, zda má úřad na toto právo. Po konzultaci s právníkem se dá obecně říci, že sociální odbor toto právo má. Otázkou ale je, zda má smysl chtít dokladovat takto malou částku a zbytečně s tím zatěžovat klienta. Zajímalo by mě, jaké máte s tímto příspěvkem zkušenosti a zda jste se s tímto požadavkem na svém úřadě také setkali. Své zkušenosti, stejně jako další dotazy mi samozřejmě můžete zavolat na naši bezplatnou linku, poslat mailem nebo zadat dotaz na našich internetových stánkách.

Přístup jednotlivých úřadů ke stejné záležitosti se může diametrálně lišit. S tím se setkala jedna maminka dvouletého postiženého chlapečka. Po setkání s jinými maminkami na rehabilitačním pobytu zjistila, že mnohé z nich dostaly od svého sociálního odboru příspěvek na zakoupení rehabilitačních balonů a jiných pomůcek, které pojišťovna nehradí. Obrátila se tedy na svůj úřad s touto žádostí a nepochodila. Sociální pracovnice se s ničím takovým do té doby nesetkala, ve svém obvodu žádné mamince na tyto pomůcky nepřispěla a nehodlá to měnit. Problémem je, že přímo v zákoně tato možnost není, je zde uveden pouze demonstrativní výčet pomůcek a to, zda sociální pracovnice usoudí, že by mohla žádanou pomůcku vzít za srovnatelnou, je pouze na ni.

Přeji vám, aby vám vaše sociální pracovnice vycházely vstříc a hezky prožité léto.